Flaeming Skate

04.04.2012 - Bruslařský ráj - Flaeming skate -
Pole, louky, lesy. Kostely, města s dlažbou, města s asfaltem (architektonicky méně zajímavá, ale bruslařsky přitažlivá). Mlýny, doly, větrné elektrárny. Prázdné vesnice. Krávy, koně. Hrubý a jemný asfalt, řeka převalující se vedle stezky. Příroda, kterou by do vět usměrnil Vančura. 

Flaeming Skate Hledala jsem téma, které by poskytlo prostor do šíře i hloubky. Zájezdy Tripu jsou plné lidí s jejich příběhy, ale jejich bruslařský popis je fádní - brusle, hospoda, lidé. Pole, louky, lesy. Kostely, města s dlažbou, města s asfaltem (architektonicky méně zajímavá, ale bruslařsky přitažlivá). Mlýny, doly, větrné elektrárny. Prázdné vesnice. Krávy, koně. Hrubý a jemný asfalt, řeka převalující se vedle stezky. Příroda, kterou by do vět usměrnil Vančura. Nebo Rilke. V centru zájezdů jsou ale lidé - lidé spokojení, lidé kombinující klobásy, koláče, červené pivo a okurky (vše patří k místnímu koloritu), lidé s otlačenýma nohama, vztahy ve všech podobách, lidé jedoucí jiným směrem než zájezd, lidé projíž-dějící dolem, lidé v rybářské hospůdce, lidé euforicky bruslící v přívalovém dešti - to vše jsou témata, která jsou jako příběh silná. Milá lidská komedie Saroyana, ve které brusle zůstávají v pozadí.

Oblíbené bruslařské terény

Při pondělním kroužení po Letné (20x 700m, smutné eldorádo českého bruslaře) jsem konečně nalezla téma: Mé oblíbené bruslařské terény. Flaeming skate. Nisa. Odra. Traisen. Jezera vznikající rekulti-vací dolů. Spremberská přehrada. Spreetal. Mosela. Vídeň. A podivné či krátké stezky, které asi nikdy neprojedete se zájezdem, ale byly silným zážitkem: Modrava. Sázava. Jezero u Hoyerswerdy. Důlní oblast ve fázi zrodu. Barcelona. Istanbul. Berlín.

Objevujeme Flaeming skate.

Začít musím bruslařskou klasikou - Flaeming skate. Poprvé jsem ho projela v roce 2005. Byl to rok, ve kterém se v Praze začaly rojit první skupiny bruslařů. Rok, ve kterém jsme usoudili, že si čeští bruslaři zaslouží delší terén než tehdejších 6 km v Braníku a začali mezi trasami cyklistických zájezdů hledat ty, které by byly vhodné na brusle. Byl to rok, kdy se bruslilo ve skeletových bruslích s větracími otvory (marketingové označení děr ve skeletu, které si na mokré stezce zasluhovaly spíše označení vodní otvory) s velikostí koleček 76 mm. Rok, ve kterém trh s bruslemi začaly okupovat lyžařské značky, které na něm dávnou nejsou: Salomon, Head, Technica. Rok, ve kterém K2 porážela americká a ital-ská tradice - Rollerblade a Roces. Rok, ve kterém se ještě nepoužívalo slovo  (Flaeming) skate a výrobci expe-rimentovali s offroudovými bruslemi vhodnými na štěrk a šotolinu. A také rok, ve kterém byl internet nemasovým médiem. V tom roce Ilein (zůstaňme u přezdívky) usilovnými dotazy objevil Flaeming skate. První popis byl více než stručný - 60 km jižně pod Berlínem, bruslařský okruh s nepochopitelnými 90 km. A Dahme, město, které nám mělo pomoci okruh najít. V září jsme tedy vyrazily do Dahme hledat trasu prvního bruslařského zájezdu Tripu. Bez mapy (neexistovala) a bez ubytování (neexistovalo). S odporem jsem si půjčila spacák a stan. Netušila jsem, že si v dalších letech kvůli zájezdům Tripu pořídím nejen spacák a stan, ale i karimatku, čelovku, batoh a vařič. Nebylo to kvůli tomu, že by k bruslařům, městským sportovcům, patřil stan. Bylo to kvůli tomu, že kemp byl jediným místem, které v roce 2005 na Flaeming skate pojalo 40 osob.

Flaeming skate - nádherný asfalt.

První noc jsme projely Dahme (druhým členem průzkumné výpravy byla budoucí průvodkyně Terka) a usoudily, že ve městě stanovat nelze. Pokračovaly jsme kolem trasy a nalezly temnou vesnici, na jejímž konci jsme postavily stan. Vesnice byla ráno stejně tichá jako večer, vesnice stínů, jejíž uprave-né zahrady svědčily o tom, že v ní skryti za záclonami žijí lidé. Teprve po dnu na trase jsme pochopily, že lidé existují, ale jsou uzavřeni v domech. Věkový průměr vesnic připomínal válku - mladá generace v zákopech, vesnice obývají jen ti, kteří už na frontu odváděni nejsou. Teprve časem jsme pochopily více. Můj první den na Flaeming skate je směsicí vzpomínek - vítr rovnající klasy pole. Řady větrných elektráren, jež v noci svým červeným blikáním připomínají nálet mimozemšťanů. Nádherný asfalt. Dětsky hravá odpočívadla. Prázdno. Za celý den jsme nepotkali jediného člověka. Pokusy o nalezení hospody kolabovaly - restaurace vylidněných vesnic byly zavřené nebo otvíraly v 16:00. V době, kdy se místní vrací z polí. Upravená pole. Bez lidí. Prvního člověka jsme potkali v hospodě ve Wiepersdorfu. Byla to hostinská, která se po sdělení, že jsme si přijely zabruslit a hledáme ubytování pro 40 osob, několikrát ujistila: „Vy jste skutečně přijely z Prahy kvůli bruslím?" Pochopily jsme, že jsme prvními cizinci ve Wiepersdorfu, vesnici, která byla založena kolem roku 1100. Po hovoru s hostinskou jsme začaly chápat. Zemědělská oblast. Vysoká nezaměstnanost. Mladí se přelévají do měst. Podivný projekt bruslařského okruhu. Krásný asfalt. A místní děravé silnice. Mrtvý kraj. Žádná infrastruktura, žádné ubytování, žádná hospoda otevřená přes den. Jen tři fungující města - Dahme, Lucken¬walde a Jüterbog. A 92 km okruhu pro bruslaře bez bruslařů, který korespondoval s místními vesnicemi - vesnice s neviditelnými obyvateli. Vesnice bez hlasů, ruchu, pohybu. Vesnice zakonzervované u televizí.

První bruslařský zájezd Tripu.

Během dvou dnů jsme nalezly socialistický kemp u kapitalisticky čistého jezera. Na kolečkách 76 mm jsme projely 50 km trasy (do té doby jsem si nedokázala představit, že by na bruslích bylo možno ujet 25 denně) a do Jablonce zahlásily, že zájezdu nestojí nic v cestě. Při druhé návštěvě jsme projely dalších 50 km a z tehdejších tří okruhu - 90 km RK1 a 12 km RK2 a 11 km RK3 - a vybraly úseky pro první bruslařský třídenní zájezd Tripu. Denní trasy měřily hrdých 20 km. Myslím, že se bruslaři na první zájezd přihlásili jen ze zvědavosti, zda existuje oblast, která skutečně nabízí 60 bruslařských km (3 x 20 km). Délka 20 km byla pro všechny odrazující. Téma zkrácení denních tras nabývalo s blížícím se termínem zájezdu na intenzitě. Usilovně jsem bruslila, abych za tři dny dokázala ujet 60 km. To, co zvládne průvodce, zvládnou i ostatní. Průvodce přiznává, že měl obavy, že ho puchýře po prvním dnu zastaví. Nezastavily. A nezastavily ani zájezd. Zpomalila nás jen rozbitá ložiska. Kolečka ztrácející hmotu. Upadající kusy skeletu. Prasklé přezky. Byly to gründerské časy. Neopakovatelné zájezdy. Myslím, že jsme odvahu měli jen díky naší nevědomosti. A myslím, že první zájezdy byly pro většinu životním sportovním zážitkem. Ale o tom až příště.


 
 
Archiv
 
   

© CK TRIP, s.r.o. 2019, design Marek Kotrouš, titulní foto MTB-GIGLACH-3095©Martin Huber, web VisionWorks

KP Papír -papírnictví a kancelářské potřeby nabízí široké spektrum papírnických potřeb pro Vaši kancelář, domácnost i do školy.