Saalbach, můj milovaný Saalbach!

03.01.2018 - Na otázku, proč si vybrat jako lyžařský cíl Saalbach, je nejsnazší zvolit větu dospělých, když hledají odpověď na opakující se otázky dětí: „Protože Saalbach." Kdo Saalbach navštívil, ví, proč volím tak podivné vysvětlení.

Saalbach, můj milovaný Saalbach!


V Saalbachu jsem poprvé lyžovala v roce 1994. Byla to mimořádně teplá zima v roce, ve kterém rakouská střediska ještě neznala vymoženost sněhových děl. Už na začátku našeho pobytu byla v provozu menšina lanovek, jimiž je glemmské údolí z obou stran obsypáno. Jihovýchodní část údolí byla téměř kompletně zavřena. Každý den rostl počet vleků a lanovek, jež ukončovaly provoz. Třetí den jsme objevili zavřenou, ale zasněženou sjezdovku. Naše euforie skončila po několika stech metrech – na posledních 400 metrech se slabá, ale dostačující sněhová pokrývka změnila v popra­šek. 400 metrů je dlouhou trasou, pokud ji zdoláváte v přeskáčích a s lyžemi na ramenou. Irena učinila rozhodnutí za nás všechny – pokračujeme na lyžích. Netočíme, riziko zničení lyží kameny je nižší při rovné jízdě. Irena vyrazila jako první. Zůstávaly za ní dvě zelené brázdy. Jiskry odlétávající od hran, jež sváděly tuhý boj s kameny, se podobaly ohňostroji. Vyrazily jsme za Irenou, každý ve své stopě. Žádná nebyla prosta kamení, byly jsme čertovským lyžařským vojem. Když jsme vešli do hospody, ptali se nás majitelé, jakou lanovkou jsme dorazili. Po naší odpovědi – přijeli jsme na lyžích, se vyšli podívat na zelené brázdy, jež zanechaly na svahu naše lyže. Byli jsme hýčkanými hosty. Prvními po 14 dnech. Nejsem si jista, po jaké sjezdovce jsme tehdy jeli. Snad po Hasenauer Köpfl, protože z údolí musela vést lanovka. Nějaká prastará dvousedačka, kterou jsme po několika panácích, které nám majitel hospody velkoryse přinášel jako pozornost podniku, zamířili do údolí.

Poslední den jsme seděli v hospodě na mezistanici lanovky Schattberg West. V pálícím slunci a tričkách jsme usilovně hráli stolní fotbal. Simona se dívala na mizející sníh a pronesla, že by Saalbach byl výborným střediskem, kdyby v něm byl sníh. V provozu byla už jen horní sekce Schattberg West, přejezd na Limberg, Limberg a horní část Schattberg Ost. Tři lanovky z padesáti.

Simona se Saalbachu dalších deset let vyhýbala. Já jsem se stala součástí saalbaškého koloritu. O dva roky později jsem si koupila první sezónní permanentku – v té době zahrnovala Saalbach a Hochkönig – a ze Saalbachu učinila na dalších šest let jediný a na dalších 13 let převažující lyžařský cíl.

Proč jsem si vybrala jako svůj lyžařský domov Saalbach? Nenašla jsem jiné středisko, jehož svahy jsou přírodou vymodelované lépe, než by to zvládl tvůrce umělé lyžařské oblasti. Svahy bez plochých míst, neúměrné dlouhých rovinatých dojezdů, svahy, které kombinují svěží červený sklon na jihovýchodní straně údolí se strmými sjezdy v části severozápadní. Svahy, které přináší radost a svahy, které vzbuzují respekt. Svahy, jejichž průměrná délka dosahuje kolem dvou kilometrů. Svahy, z jejichž vrcholových částí se směrem na východ otvírá pohled na majestátní hřeben Vysokých Taur a Zillertálské Alpy, směrem na jih se rozevírají Kitzbühlské Alpy a Wilder Kaiser, východ krášlí masív Hochkönigu a sever patří Glockneru.

Svahy, které byly v roce 1994 posety vleky a které jsou nyní souborem kabin a sedaček. Rostly neuvěřitelnou rychlostí. Sunliner jako průkopník kryté čtyřsedačky. Spieleck, první krytá šestisedačka. Krytá šestisedačka Hochalm. Kabina z údolí vedoucí k sedačce Hochalm. Šestisedačka Kohlmais. Slovo krytá není potřeba opakovat, všechny sedačky, jež během deseti let nahradily vleky, jsou vybavené bublinou. Schattberg Ost, nová kabina vedoucí na majestátní černočerný vrchol nad Saalbachem. Asitz Sportbahn. Magic Sechser, první vyhřívaná sedačka. Schattberg West, nová kabina. Schattberg III, nová kabina propojující dva dvoutisícové vrcholy nad Saalbachem. Kohlmais a Schönleiten, nové vyhřívané sedačky. Reiterkogel Ost, nová sedačka. Nová sedačka na cvičné louce nad Saalbachem. Asitz Gipfelbahn, vyhřívaná osmisedačka. U-Bahn, kabina nejen pro noční lyžování. Dlouhý výčet. V roce 1994 Saalbach obsluhovaly vleky, jejichž hegemonii narušovalo šest nájezdových kabin - pětikabina Kohlmais, obrovská stojací kabina Schattberg Ost, moderní šestimístné kabiny Zwölferkogel a Asitz a kabiny na stání Zwölfer Nord a Schönleiten – a několik dvou- či třímístných pomalých sedaček – Limberg, Schattberg West, Bernkogel. Devět sedaček a kabin z celkových 50 přepravních zařízení. Nyní je poměr opačný. Vleky se scvrkly na čtyři. Z toho dva na cvičné louce v Leogangu. Z toho jeden jediný, než není lemován paralelní sedačkou.

Každá obměna vleku za sedačku či kabinu s sebou nesla i rozšíření či prodloužení sjezdovek. Kolem každé sedačky a kabiny vyrostla sněhová děla. Každý soubor sněhových děl znamenal vybudování nového vodního rezervoáru. Neuvěřitelné investice, jež se po několik let pohybovaly v řádu 20-50 miliónu Eur ročně. Od roku 2000 do modernizace střediska přiteklo 260 miliónů Eur. Tolik peněz neinvestovala v přepočtu na kilometry sjezdovek žádná jiná oblast v Salcbursku. Žádná jiná lyžařská oblast také není srovnatelná se Saalbachem.

Je jedno, jakou část střediska si vyberete. Zwölferkogel, Zehner, Schattberg West, Limberg. Schattberg Ost. Náročný ceverní okruh. Hochalm, Spieleck, Hasenauer Köpfl, Sunliner, Reiterkogel, Bernkogel, jihovýchodní hinterglemmský okruh. Bernkogel, Kohlmais, Magic 6-er, Schönleiten, jihovýchodní saalbašký okruh. Schönleiten, Asitz Sportbahn, Asitz Muldenbahn, Asitz Kabinenbahn. Leogangský okruh. Všechny směry jsou lyžařskou radostí. Kombinací dvou či tří sjezdovek, jež lemují většinu sedaček a kabin střediska. Ale i mezi nimi jsou mé srdeční svahy – Schönleiten, Hasenauer, Hochalm, Zwölferkogel. Ale vlastně nemohu jmenovat. Saalbach nemá špatné kopce. Má jen kopce mimořádné a nadprůměrné. Na každém lze strávit celý den.

A mimořádnost sjezdovek provází mimořádnost infrastruktury. Na všech hlavních svazích se tyčí moderní kabiny a sedačky, které středisku propůjčují kapacitu přes 55 000 lyžařů za hodinu. Ale zavřením lanovek lyžařský den v Saalbachu nekončí. Mottem střediska je věta: V Saalbachu jsou dny dlouhé a noci krátké. Saalbach je nejen lyžařským střediskem, ale zároveň nekončící apre ski party. Hinterhagalm, která byla vyhodnocena jako jedna z pěti nejživějších hospod v Alpách. Nekončící apre ski pod dojezdem sjezdovky z Kohlmaisu vedoucí do centra Saalbachu. Slavná Goaßstall u kabiny Reiterkogel, ve které se za skleněnou stěnou procházejí kozy a před nimi se veselí lyžaři. V posledních letech stále oblíbenější apre ski podnik Schwarzacher pod osvětlenou sjezdovkou U-Bahn. Schwarzacher je nejen centrem veselých lyžařů, ale i jednou z nejlepších restaurací v okolí. 40 hospod na svazích - Thurneralm, Westernstadl, Bärnalm, Sonnalm, Wallegalm, Bergstadl či Simalalm, pokud mám jmenovat své nejoblíbenější.

Dvě dvoukilometrové sáňkařské dráhy lemující kabiny Asitz a Reiterkogel, jež jsou s vícedenní permanentkou přístupné zdarma. Každodenní noční lyžování do 21:30 hodin na U-Bahnu. Noční lyžování je - jsme přece v Saalbachu - zahrnuto do ceny s vícedenní permanentky. Řada míst u lanovek vybavená WIFI. Internetové terminály u několika hlavních kabin. Skibusy zodpovědně křižující údolím. Vždy odmetená parkoviště.

Protože Saalbach... Už asi chápete mou větu ze začátku textu. Saalbach je měřítkem ostatních středisek. Chcete-li poznat lyžování bez hranic, zařaďte ho svého zimního programu. Třeba v rámci čtyřdenního zájezdu Tripu od 22.2.2014.

VIDEO ZDE

Foto: bergfex.com, sielok.hu

 
 
Archiv
 
   

Díky ionizačním elektro kotlům Stafor je elektrická energie stále efektivní a cenově výhodné řešení.