Šťastní vlekaři!

03.01.2018 - Text a foto Irena Špringlová; irena@ck-trip.cz Po prvním lyžařském měsíci této zimy ve Ski Amadé ve mně dozrálo dávno tušené podezření: Rakouští vlekaři jsou šťastní! Každopádně se tak tváří. Že by to měli v popisu práce? Ano, jistě - je profesionální se tvářit mile a chovat se vstřícně. Rozdíl ve verbální i neverbální komunikaci s návštěvníky lyžařských středisek býval mezi českými a rakouskými vlekaři do očí bijící - to je známá, přiměřeně okolnostem se zlepšující trpká skutečnost.

Šťastní vlekaři!

Za šťastným, ba i veselým výrazem rakouských vlekařů ale musí být něco víc než povinnost. Dokázala bych rozumět radosti vlekaře od nejzapadlejšího vleku, kam málokdy někdo zavítá. Celé dny dlí ve své budce a dalekohledem sleduje osamělé lyžaře, kteří nakonec stejně odbočí k pohodlnější sedačkové nebo kabinové lanovce. Přesně takového jsme z jeho existenčních rozpaků vytrhli v zatím nejkrásnější den letošní sezóny na Stubnerkogelu v Bad Gasteinu. Druhé prosincové úterý ovládalo slunce, prašan a hrstka lyžařů. Na vleku v úžasném žlebu nikdo, jen my dva. Na horní stanici vlekař otevřel okýnko své budky a s úsměvem od ucha k uchu pokynul a zvučně pozdravil „Gries enk!“

Bad Gastein není žádné zapomenuté středisko, naopak. Věhlas zdejších termálních lázní šířili již keltští a římští panovníci. Dnes v údolí i na lyžařských svazích uslyšíte nejrůznější jazyky – zdaleka nejen evropské. Světovost a věhlas Bad Gasteinu zmiňuji proto, že bych zde nečekala nejvysmátějšího lanovkáře, jakého jsem kdy potkala. Nevím, jak se jmenuje a jsem odhodlána to příště zjistit. Pracovně, tedy pro sebe, mu říkám Glen Hansard – to díky podobě partnerovi zpěvačky Markéty Irglové (Once). Vysmátý Hansard ono zmíněné dokonalé úterý stál na horní stanici kabinové lanovky na Stubnerkogelu a radostně každého vystoupivšího z kabinky zdravil. Nebyl to formální pozdrav. Z jeho očí – a nechci být kýčovitá – i z jeho srdce vyzařovala každou jízdu znovu a znovu radost ze setkání a přání co nejúžasněji prožitého dne – tady u něj, na svazích u Hansarda…
 

Lyžařské podmínky letošního Gasteinu byly skvostné. Prý zde 23. listopadu za jediný den napadalo 1,5 metru sněhu. Tato nadílka prašanu pokryla pevnou základnu technického sněhu a posunula tak Gastein do vyšší dimenze předsezónního lyžování. Okolo prašanové extáze se točily diskuze u aprés-ski drinků na terase restaurace u horní stanice Stubnerkogelu. V 15.55 se zde objevil rozzářený Hansard a každého jednotlivě se ptal, jestli si do údolí bude přát jet kabinou nebo pojede na lyžích. Jakoukoliv odpověď kvitoval širokým úsměvem, vztyčeným palcem a radostným „Super!“  

Jméno dalšího šťastného vlekaře jsem si nemusela vymýšlet. Bylo nesmazatelnou fixou napsáno na skle kabiny vedoucí ze sousedního Bad Hofgasteinu na Schlossalm: „Vítejte v kabině č. 2. Krásný den Vám přeje řidič Michael.“ Vedle ručně napsal údaje o teplotě u dolní a u horní stanice vleku a o kvalitě sněhu. Na protilehlé sklo Michael napsal dlouhou tklivou báseň o zimním večeru, který v sobě snoubí smutek i příslib nového života a boží lásky…

Během mých dalších lyžařských dní ve Ski Amadé se na nás usmálo ještě mnoho vlekařů. Před Vánocemi, kdy ještě u dolních stanic lanovek byly prostoje a klid, dal se s lanovkářem lehce zapříst rozhovor. Nejčastěji o počasí – tedy o posledním i příštím sněžení, jaké jsou prognózy jakých stanic a serverů a co na to místní; nebo o důsledku toho, že ten který mrak se zastavil právě nad tímto vrcholem; nebo kdo známý tu naposledy trénoval… A do Prahy, jó, tam bych někdy rád s kamarády vyrazil…

Zvláštním druhem vlekařů jsou ti z horních stanic vleků, tedy klasických kotev. Mívají sportovního ducha a vyzařuje z nich síla, neochvějnost, možná i vzdorovitost, jakožto nepochopený výraz vášně pro svou cestu, která je odstrčila mimo hlavní proud sjezdovek a nejmodernějších lanovek sem, na osamělý vrchol, na který kotvy vyvážejí jen opravdové lyžaře a milovníky hor.

Na Štědrý den, těsně před skončením provozu lanovek, jsme poslední jízdy lovili na vysoko položeném vleku na hřebeni mezi Zauchensee a Flachau-Winklem. Z vrcholové boudy u horní stanice vleku nám kynul dvoumetrový, stokilový vlekař. Své orlí hnízdo ozdobil řetězem a vánočními koulemi, ve kterých se odrážela silueta okolních vrcholů hor od Hochkönigu až po Dachstein. Začínalo se šeřit. Byl to působivý pohled. Chtěla jsem se obra na spoustu věcí zeptat, ale najednou mi všechny otázky připadaly nicotné…

 

 
 
Archiv
 
   

Díky ionizačním elektro kotlům Stafor je elektrická energie stále efektivní a cenově výhodné řešení.