Vánoce mezi nebem a zemí

30.10.2015 - Text a foto: Irena Špringlová, irena@ck-trip.cz
Blíží se Vánoce a s nimi vánoční shon, zařizování, vaření a pečení, k nostalgii i k nakupování ponoukající koledy... Jaké emoce probouzejí Vánoce ve Vás? Já mám romantiku Vánoc, adventní zvyky, zdobení a vonění i pečení ráda a obzvláště s dětmi si je dokážeme užít. Před asi dvaceti lety jsem při své první návštěvě Kanady utrpěla šok (nebo možná jen procitnutí) pohledem do výlohy vánočního obchodu. Skleněné ozdoby, třpytivé figurky, sladká vůně pot-pourri a líbivý zvuk koled. Byl červenec. Byl to celoročně otevřený obchod. Od té doby jsem přecitlivěle začala vnímat termín, kdy i u nás velkoobchody spouštějí svou podmanivou vánoční mašinerii a útrpně přihlížela stádní poslušnosti davů. Rostla ve mně iracionální potřeba vzdoru, která se zpočátku projevovala ignorováním nákupů a pečení, což mi ale nepřinášelo uspokojení, snad jen pověst trochu pohodlné hospodyňky.

Vánoce mezi nebem a zemí

Vánoce 2005 – Dolomity, Gitschberg

Teprve těhotenský průkaz potvrzující mé druhé těhotenství mi dodaly odvahu se vzepřít vánoční diktatuře a prožít si svátky opravdu svátečně. Více než rituály a zvyky mě v danou – zejména velmi pracovní - konstelaci lákalo změnit všední rytmus za oblouky v prosincovém prašanu, vyrazit do Alp a dotknout se hvězd. Prvotní šok z opuštění rodičů na Štědrý den vyléčil šok druhý, když si pod stromečkem rozbalili dárek – obálku a v ní do té doby netušenou miniaturní fotografii svého 3měsíčního prenatálního vnuka.

Uf. Tak jsme utekli, uličníci. Vám všem, tomu všemu. Jsme v Dolomitech, na Gitschbergu, užíváme si sněhové nadílky, kterou vystřídalo slunce. Svahy obkružuje a prosluněné terasy chat obklopuje jen několik lyžařů, jejichž počet s blížícím se Štědrým večerem řídne. Šikmé paprsky odpoledního slunce a šibalské pohledy našich spoluuličníků si opravdu užíváme.

Stmívání nás zažene do hotelu, kde vymýšlíme trik na obelstění syna Matyáše alias objevení se dárků pod stromečkem v hotelové restauraci. Všechny triky byly krátké na Santa Clause, který si sem mezi svátečními chody odskočil s košem dárků z Nového světa.

Vánoce 2006 – Doma v Jizerkách

S půlročním Šimonem jsme dávali zapravdu moudrům, že u dětí je jedna plus jedna víc než dvě a Vánoce nám připadaly nejúžasnější doma a na Šámalce a na Černé Studnici.

Vánoce 2007 – doma a ve Zbytkách :)

Rok a půl... hmm, to ještě na lyžích nepůjde... Máťu šlo vozit v krosně i pod bundou, ale teď lanovkáře zjevně přeškolili na vyhánění rodičů s dětmi.

Vánoce 2008

Ne, opravdu Vás nebudu uvádět do rozpaků nad rodinným albem...

Vánoce 2009

Žádné lyže? Byl ten rok na Vánoce vůbec sníh?? Hm, nějaký určitě ano. Možná ho bylo dost. Aha, už vím, děti ještě nechodily do školy a my nespoutáni limity prázdnin jsme razili teorii (i praxi), že lyžařské svahy na vánoční prázdniny necháme Pražákům a budeme raději podnikat výlety a na lyže vyrazíme, až se zase hory vylidní. Jo, jo, to jsme byli „chytří", teď v tom jedeme úplně stejně, tedy školsky...

2010 – Ski Amadé, Lyžařská houpačka Hochkönig

Neuměla jsem si představit, že jako horalka z Jablonce nebudu lyžovat, zrovna když napadne čerstvý sníh, ale že mi lyžování určí školní prázdniny. Představa kolony aut šoupající se 26. prosince na jih, tedy do Alp, ve mně probudila onu dolomitskou nepoddajnost... Plán byl jasný: ihned po škole vyrazit, lyžovat do syta, užít si Štědrý den na svahu a drink na prosluněné terase jako před lety na Gitschbergu a 26. prosince se vrátit. Hezky proti proudu, pche!

Štědrý den začal pohodově. Měli jsme totiž nachystáno, tedy přesněji vystaráno – vánoční stromek nazdobený (vypadal jako živý, opravdu!), cukroví snad 20 druhů a pekáč s rafinovanou roládou, ve fólii jakýsi speciální knedlík a - to se trochu stydím, ale pravda je, že bych si nevzpomněla – v krabičce vystlané ledem petrželka (babi, nemá to chybu, díky!) Volba toho správného střediska na Štědrý den nebyla nahodilá. Vyšla z kombinace pestrosti tratí, kvality nového sněhu, polohy (cestou zpět do penzionu se chceme zastavit na zpívání v kostele a na vánočním trhu) a také silné nostalgie, protože Štědrý den prostě chceme mít romantický. Vyrazili jsme cíleně do Mühlbachu. Opravdu skvostné jízdy mezi Muehlbachem a Dientenem! Tu a tam pár lidí, atmosféra sváteční. Extrémně jsem se těšila na proslulou širokou sjezdovku nad Dientenem s novou šestisedačkovou lanovkou. Výzvou bude jízda novou kabinou spojující kdysi zdlouhavý úsek mezi Hintermoosem a Dientenem.

Přehoupneme se přes vrcholek Gabühelu, abychom prožili lyžařské absolutno na úžasném černém FIS svahu nad Hinterthalem. Ještě jednu jízdu a ještě jednu. Je to blaho. Tedy lyžařské. Ale nesmíme zapomenout, že je Štědrý den, chceme si ho i s dětmi užít. V lyžácích zamíříme do horské chalupy Hochmaisalm, kterou pamatuji z dřívějších let jako sympatickou dřevěnku pod dvousedačkovou lanovkou.

Nyní je z ní stylová restaurace pod novou šestisedačkovou lanovkou a je o něco stylovější, než na co se cítíme, ale neváháme, kromě pohody a občerstvení se totiž potřebujeme lanovkami včas vrátit. Po příjemném posezení vyjdeme z chalupy a zatrne nám. Obklopuje nás totální mlha. Není snadné se držet sjezdovky a dojet ke kabině. Vynořuje se jako přízrak na laně z mlhy. Sedíme v kabině a začínáme sledovat čas. K autu potřebujeme využít tří lanovek a sjet čtyři sjezdovky. Máme hodinu a půl. Dvě malé děti. Statečné. Mlha. Nic moc, ale zvládneme to. Ta nová kabinová lanovka je nemožně dlouhá!!!

Konečně nahoře. Jako šílení sjíždíme do Dientenu. Nikde nikdo (je Štědrý den). Nesmíme si ujet z dohledu, jedeme 3-4 metry za sebou, ale i to začíná v této mlze být kritické. Navíc není slyšet volání ani na ty 3 metry, asi vlhkost vzduchu nebo nějaká fyzikální zákonitost, která se mi zrovna teď nevybavuje. Jedeme extrémně opatrně, začíná být nemožné rozlišit sjezdovku od okolního sněhu a od mlhy. Není to difúze jako ve Francouzských Alpách, ale francouzská zkušenost, že nevím, kudy to vede skopce a že je potřeba zapnout pomocné smysly, se teď hodí. Jedeme v podstatě po hmatu. Děti spolupracují. Není panika. Je potřeba se dostat NA DOSLECH sedačkové lanovce. Stop! Nemáme Aleše. Jsem tu jen já a děti. Máťa slyší lanovku. Nevidíme ani neslyšíme Aleše. Snažíme se za ním vrátit po našich stopách. Není to snadné, boříme se a nic nevidíme. Aleš upadl a ztratil lyži v hlubokém sněhu. Už dávno jedeme mimo sjezdovku, nebylo vidět od tyče k tyči, terény tu znám, proto mi přišlo lepší jet po sluchu pod lanovkou, skála je jen v horní části a my byli pod ní. Máťa našel Alešovu lyži. Nevím dodnes, jak je to možné, protože najít lyži v hlubokém sněhu a v mlze není dost dobře možné. Křižujeme čerstvé stopy a dokonce slyšíme hlasy. Je těžké odolat nutkání tyto stopy následovat, ale jsem si JISTÁ, že vedou jinam. Čas, čas! Nechceme proboha zkazit dětem Ježíška a jestli nestihneme lanovku, tak místo pohody se trmácet pěšky s lyžemi na ramenou přes dva kopce. Ani by to snad v tom hlubokém sněhu a mlze nešlo. Vím, že v dolní třetině vede lanovka nad sjezdovkou. Najednou se jede líp. Ano, jsme na sjezdovce. Držíme se rozhraní mezi sjezdovkou a hlubokým sněhem – není vidět, ale je cítit nohama – pravá lyže drhne a levá jede lehce – a sjíždíme k dolní stanici lanovky. 15.50 h, jezdí do 16.00, tak tomu říkám štěstí. Sedačka nás vyveze na Schneeberg, odkud kupodivu vidíme rozsvěcející se halogeny horní stanice kabiny na Karbachalm, ke které uvolněně sjíždíme. Oba kluci nejdobrodružnější jízdu v životě nikterak nehodnotí, myslím, že celý den pojímají jen jako otravné čekání na dárky pod stromečkem. Na horské chatě Karbachalm se svítí, což nám po zážitku v mlze a bez lyže připadá jako pozvání dovnitř.

ZDE můžete sledovat SKIMAPY

Už je podvečer, tedy Štědrý podvečer, a tak je chalupa logicky skoro prázdná. Jen u jednoho stolu se výtečně baví pět mladíků. Dodávají nám osvobozující pocit, že nikoho nezdržujeme a připíjíme si horkým Jagatee. A pak ještě jedním, u kterého vzpomínám na adventní trhy, které jsme nestihli na trase z Mühlbachu zpátky do Pensionu Heidi. Pětice mladíků jsou rolbaři, mající dnes službu. Štědrovečerní sjezdovka z Karbachalm patřila jen nám. Nesvítily sice nad námi hvězdy, ale rozsvěcovaly se domy dole v Mühlbachu, v Bischofshofenu, ve Werfenu. A tak jsem poprvé v životě neděkovala za přízeň osudu hvězdám nad sebou, ale světýlkům pod sebou – za to, že nás dovedly k autu a naše auto k nazdobenému stromečku s dárky v Pensionu Heidi. A k té rafinované roládě ze Zličína...

Štědrodenní lyžování 2011 – Reiteralm, Ski Amadé
SKIPAMY ZDE

Skutečnost, že jsme loni touto dobou místo rozbalování dárků pod vánočním stromkem v Pensionu Heidi mohli být pouhou položkou v salcburské černé kronice, jsme hodili za hlavu. Vzpomínky na osobitou atmosféru Štědrého podvečera na chatě Karbachalm a sjezd tmou po jiskřivé sjezdovce, která patřila jen nám, nám předurčili kritérium volby štědrodenního lyžování pro následující rok. Zvolené „posvátné" středisko musí nabídnout velmi dobré lyžování a na závěr romantické posezení na horské chatě. Volba padla na Reisteralm ve Ski Amadé.

Byla jsem čerstvě zamilovaná do černých a za červené vydávaných strmých sjezdovek Reiteralmu. Parkujeme hned u kabinové lanovky, není tu mnoho aut. Vznášíme se kabinou nad dech beroucí černou sjezdovkou „finale grande", po které sjedeme poslední jízdu k autu. Takových náročných a zároveň díky své šířce bezpečných sjezdovek v Alpách mnoho nenajdete. Přesedáme na šestisedačkovou Gasselhöhebahn, abychom se vrhli do spárů stejnojmenné sjezdovky. Nemohu se nabažit dalšími a dalšími jízdami na této velmi sportovní trati. Co nejméně oblouků o maximálním poloměru se zrychlením, které mě posílá do dalšího oblouku... Vědomi si hrozby, že nohy mohou přestat spolupracovat, přesedláme na dalšího favorita – neskutečně dlouhý „dřevorubecký sjezd", Holzerabfahrt. Famózní trať vedoucí k nové lanovce v bočním údolí Preuneggtal. Toto údolí je opravdu panenské, jakoby ani nepatřilo do spleti 860 km sjezdovek a 270 lanovek Ski Amadé.

Hrstka lidí, která zde dnes lyžuje, se rozprostřela po celém středisku Reiteralm, takže jsme za celý den sotva někoho potkali. Svou roli krom blížícího se Štědrého večera jistě sehrálo i počasí – začalo hustě sněžit. Obrovské vločky, nádherný prašan. Je vůbec možné mít všechny ty dokonalé sjezdovky jen sami pro sebe? Lanovkáři nám, osamělým jezdcům, přátelsky kynou. Z informačních tabulí u turniketů se dozvídáme o zkráceném štědrodenním provozu do 14. 30 h. Je čas vyhlédnout si útulnou horskou chatu. Pro svou strategickou polohu pro závěrečný sjezd po černočerné trati„finále grande" zvítězila chata Reiteralmhütte. Připijeme si svařákem a čekáme, až zastaví lanovky, abychom měli jistotu, že jsme na svahu jediní a poslední. Děti se tisknou k oknu, vyhlížejí rolbaře a JežíškaJ Vychutnáváme si pohádku Vánoc... zde, vysoko nad všedností. Nastal čas na velké finále. Rytmickými oblouky procítěně odkrajujeme kouzlo poslední samotářské jízdy do stmívajícího se údolí. Ježíšek už možná čeká...

Štědrý den 2012 – Grossarl-Dorfgastein, Ski Amadé

Tak jsme si mysleli, že jsme ve věcech štědrodenního lyžování ve Ski Amadé už protřelými znalci. Měli jsme jasno, že si vybereme super středisko, budeme tam skoro sami, bude prašan, najdeme si příjemnou chatu, kde počkáme, až všichni sjedou do údolí a my až po nich, což je naše osvědčená štědrodenní lyžařská vychytávka.

Slabost mám pro lyžování v Gasteinském údolí. Zažít Gastein na lyžích na Štědrý den byla vzrušující představa. Vyrážíme do Grossarlu, který je lyžařskou houpačkou, tedy lanovkami a sjezdovkami propojen s Dorfgasteinem. Grossarl volíme proto, že zde vánoční atmosféru umocňují horské adventní trhy, velmi romantický Bergadvent. Parkujeme u dolní stanice lanovky a nejsme ani zdaleka jediným autem. Zdá se, že lyžování o vánočních svátcích přichází do módy. Z lanovky pozorujeme hotely pod námi, nejsou ospale čekající na začátek sezóny 26. prosince, kdepak. Jsou obklopeny auty, převážně s holandskými SPZ.

Dokonce ani počasí nenahrává lyžujícím samotářům, žádná chumelenice, naopak slunce, totální jasno a výhledy na Nízké i Vysoké Taury, až se z toho tají dech. Ani prašan, ani hluboký sníh, ale pěkně tvrdý podklad, důsledek několika slunečních dní a mrznoucích nocí. Ještě v lanovce pochopíme, že je potřeba ve svých myslích přeladit program z nostalgické romantiky minulých let na akční realitu dneška. Za dopoledne stihneme svižným tempem projet všechny sjezdovky a když vidíme, že Holanďanů s blížícím se Štědrým večerem neubývá, pochopíme, že si musíme zajistit místo na vyhlídkové terásce na vrcholové chatě včas. Lanovkáři avizují zkrácený štědrodenní provoz do 14 h. Sportovní dávku lyžování máme za sebou a usedáme na lavici u chaty Kreuzkogel na horském hřebeni, ze kterého je vidět jak do gasteinského, tak do grossarlského údolí.

A mnohem dál. Stovky alpských vrcholů tvoří úchvatné panorama našemu svátečnímu posezení. Na chatě nestíhají obsluhovat, u baru se tvoří fronty. Všechny lavice jsou obsazené lyžaři, kteří si tento den užívají stejně jako my. Síla slunečních paprsků nás svléká do trička a některé dokonce do půl těla. Teploměr u chaty ukazuje neuvěřitelných 17 stupňů! Fascinováni dokonalostí štědrodenní konstelace - výhledy, sluncem a lyžováním čekáme na svůj tradiční závěr. Kolem třetí hodiny odpoledne chatu opouštějí poslední lyžaři. Prosincové slunce se blíží k obzoru. Naposledy pohledem obkreslíme siluetu vrcholů, které nás obklopují. Šikmé slunce a stíny jejich rozeklanosti dodávají na tajemnosti. Nabaženi silou okamžiku vyrážíme. Snášíme se v obloucích do údolí a tušíme, že za chvilku se po obzoru mihne Ježíšek.
SKIMAPY ZDE

 
 
Archiv
 
   

Jablonecká Lékárna U Anděla nabízí široký sortiment léků, potravin pro zvláštní výživu, dermokosmetiky, homeopatických přípravků a další.