Chvála improvizace aneb ohlednutí za zážitky ze zájezdů CK TRIP

Chvála improvizace aneb ohlednutí za zážitky ze zájezdů CK TRIP

Zadání napsat nějaký zážitek z našeho cykloturistického zájezdu znělo jednoduše a sympaticky. Vždyť vlastně 22 let nedělám téměř nic jiného, než připravuji zážitky na kolech... Když si je však promítnu hlavou s tím, že ten nejlepší pro Vás vyberu a napíši, ukazuje se, že to není vůbec tak jednoduché! Ráda bych popsala nějaký euforický zážitek očima klienta nebo nějaké dobrodružství s happy-endem, ale to by nebylo autentické. Pro mě je euforická a dobrodružná příprava zájezdů, kdy se v mysli zrodí nápad, následuje nutkání až posedlost sběrem informací a vzrušujících představ a vyvrcholením je samotný průzkum tras, hladký či spíše komplikovaný, jejich harmonické sestavení, aby se vzniklý zájezd líbil. Inspirující setkání s místními lidmi, rodící další nápady.



Fotografování, zachycení okamžiku a zvěčnění dojmů. Ještě začerstva přepsání sotva čitelných zápisků a škrtanců do vzorného itineráře pro budoucí účastníky zájezdu CK TRIP. Po čase se znovu v mysli přenést do oněch míst, vybavit si zvuky, vůně, zážitky, které mě tam doprovázely, a z nich vypreparovat lákavý, ale zároveň stručný a informativní text do katalogu zájezdů. Samozřejmě již s předem domluveným ubytováním, cenami, termíny atd. Možná jsem vás tím zklamala, Slávko, ale moje nejsilnější cestovatelské zážitky se odehrávají v mé hlavě a v době konání vlastního zájezdu jsou již minulostí, semleté s dalšími událostmi či zážitky do přívětivé vlny času...
Nebudu ale zapírat, že bych zážitky z našich zájezdů neměla. Těch je dokonce tolik, že by vydaly na seriál. Přiznám se, že mému srdci jsou bližší zážitky z dob, kdy nedostatek peněz a neexistence mobilů s sebou přinášely nutnost improvizace a situace, které by dnes vůbec nenastaly, anebo by se „bez mrknutí" vyřešily. Např. na zájezdu po Drávské stezce před 15 lety klientka odmítla itinerář a mapu s tím, že se bude držet manžela, ale nějak se zasnila na rozcestí, kde cyklisté odbočili podle značení, ale paní pokračovala rovně. Až do noci seděla zoufalá na autobusové zastávce, kde ji oslovila policejní hlídka. Paní bez znalosti jiného jazyka než češtiny, bez itineráře, pouze s upřímnou panikou dokázala pouze sdělit: „Češi kemp". Policisté obtelefonují kempy v Pustertalu, zjistí, kde jsou Češi. Jeden policista sedne na kolo, vykasá pravou nohavici a jede nocí před policejním autem vezoucím paní a po cca 20km dojedou šťastně do kempu. Dnes by vše vyřešila jedna smska...
Každý průvodce má na svém kontě zážitky, kdy paní jede bez itineráře a bez mapy s tím, že spoléhá na manžela, toho ale cestou ztratí... V roli (kdysi) mladé průvodkyně obklopené celkem zdatnými kamarádkami - účastnicemi zájezdu na Korfu - jsme si ošklivě pohrály s ješitností jednoho pána: etapa vedla od moře na nejvyšší vrchol, na Pantokrator. Dolů terénem a návrat po silnici přes sedlo pod Pantokratorem. Ve stoupání nás tento šarmantní pán dojel a byl v naší rozjařené dívčí společnosti velmi spokojen. V sedle u odbočky na vrchol se v něm ovšem sehrál krutý souboj frajera a poslušného manžela, čekajícího na svou polovičku na každé křižovatce (i na těch, které se projíždějí rovně). Po naší hlášce: „Sím tě, jen blbec by jel znovu na Pantokrator!" pokračoval s námi dolů do první kavárničky vychutnat si parádní okruh. To však jen do chvíle, než jeho paní přijela a obdarovala ho všemožnými nadávkami za to, že ji nechal sprostě odbočit na Pantokrator...
Téma bloudění by dnes teoreticky vůbec nemělo nastat díky přesným itinerářům. Ale... Co může průvodce v Solné komoře odpovědět skupině (bohužel žen, pardon...), která odbočila zcela mimo itinerář místo, aby jela rovně, se slovy, že v itineráři chyběl údaj o tom, že se tam nemělo odbočit?
Lze něco vyčíst (proboha, opět ženě...), když klientka nedojede na Korsice k autobusu a při nočním hledání je nalezena o 15 km u silnice jinde s vysvětlením, že autobus sice na domluveném místě viděla, ale už se šeřilo, proto se bála k němu jet a jela ho hledat jinam?
Na našem prvním zájezdu na Sardinii jsem v roli průvodkyně předčítala hrozivé příběhy krevní msty, o mafii a nepsaných zákonech platících dodnes a jejich nejsilnějším vlivu právě v místech, kterými projíždíme. Účastníci zájezdu prožívali něco mezi děsem a fascinací, když náš autobus s přívěsem vjel do zlověstné horské vesnice Nuoro. Ve vesnici jsme se trochu zasekali, uličky užší a užší a jediné řešení bylo jet jednosměrkou. Proti nám policie, vypadalo to na velkou pokutu. Opak byl pravdou, policejní auto jelo před námi po pěší zóně, číšníci uklízeli stolky, hosté jim pomáhali. Projeli jsme a policisté zasalutovali!
Velmi zvláštní bylo setkání s jiným policistou. Na Islandu. Jelo nás asi 14 cyklistů po nezpevněné silnici lávovým polem, zvlněná nekonečná rovina, bylo vidět, kudy pojedeme za hodinu. Nikde nikdo. Na dalekém obzoru se objeví první auto za celý den a pomalu se blíží. Jedeme dvě cyklistky vedle sebe, klábosíme. Policejní džíp u nás zastaví a policajt nám rozezleně vyčiní za to, že nejedeme za sebou a ohrožujeme provoz!
Existence mobilů ještě není zárukou hladké komunikace. O tom by mohli vyprávět řidiči a průvodci hledající své „ovečky" na domluveném místě srazu, kde se něco oproti itineráři změnilo. Např. na Tauernské cyklostezce tam, kde ještě na jaře bylo volné parkoviště, nyní stojí moderní výrobní hala se zákazem vjezdu. Jindy nešťastná průvodkyně volající záchranku na cyklostezce podél řeky Nisy na německé straně se dovolává pouze na polskou záchranku, která průvodkyni pouze radí, že je potřeba volat německou záchranku. Ale jak, když jí jde jen polský signál? Nezbylo než opustit zraněného a dojet k nejbližšímu obydlí a volat z pevné linky...
Nebo na zájezdu Jižní Tyrolsko z Brenneru sms od klienta bez podpisu ve tvaru: „Jsme na kopci, máme jet dolů?"
Ale ani ve vší opatrnosti se člověk nevyhne dobrodružství ani u nejlehčích cyklozájezdů. Představte si cyklostezku podél pobřeží Baltu, přístav ve Wismaru. Vedro, paní jede po molu, sleduje zakotvené jachty a lodě, uklouzne po hadici kterou se napouští voda do lodě a padá i s kolem do moře. Vyplave, kolo bohužel hluboko na dně. Dovolá se průvodci, shodou okolností mohl být náš bus velmi rychle na molu. Paní si velmi operativně sedne tak, jak vystoupila z moře, na nabídnuté kolo, které jiná paní pro nemoc nepoužívala, a dokončila etapu.
Mnoho našich zájezdů jsem absolvovala také jako klientka a o zážitky nikdy nebyla nouze, o veselé i o trapné... O happy-endu a úlevě dodnes básní moje kamarádka, kterou se podařilo po několika letech mateřské dovolené vylákat na bruslařský zájezd. S (falešným) vědomím, že nás, absolventky FTVS, nic nevyvede z míry, jsme se vydaly na okruh kolem Lužických jezer. Naše kamarádka měla jakési rozvrzané brusle z mládí, jejich šnečí tempo jí nevyvádělo z míry a radosti z pohybu. Nám bylo jasné, že je nesoudnou brzdou celého zájezdu a že musíme zasáhnout. Co si však počít na liduprázdné cyklostezce bez provozu aut? Naštěstí zrovna přijížděl náklaďák rozvážející po stezce TOI TOI kadibudky a naši kamarádku ochotně přibral na korbu, díky čemuž nezdržela odjezd autobusu...
Některé zážitky ukazují na sílu psychiky. Jednoho dne jsem ve svém botníku objevila pohory mého otce, který tou dobou vedl výpravu na dolomitský vrchol Monte Pelmo. Nenapadlo mě nic chytřejšího, než mu na horskou chatu, kde nocovali, zavolat, že si omylem vzal mé pohory (měli jsme stejné, jen moje o 2 čísla menší). Do této chvíle si myslel, že mu jeho boty jsou nějak „fest", ale jakmile procitl, byl schopen velehorskou túru dokončit už jen v přezuvkách, které měl s sebou...
Někdy je pro průvodce i ostatní účastníky zájezdu neodolatelné či dokonce vysvobozující trošku převychovat Věčného Potížistu. Taková cihla nenápadně vložená do batůžku nesnesitelnému Všudybylovi před výjezdem do alpského sedla... Nebo záškodnicky rozštelovaná a následně naším mechanikem opravená přehazovačka původně agresivnímu, brzy však pokornému panu právníkovi z Prahy...
Píši e-mail Janě, vedoucí naší pražské pobočky, jestli se jí nevybavuje nějaký zážitek z našeho zájezdu. Mile mě překvapila, až jsem se zastyděla - vždyť zážitky nemusí být nutně jen šílené:
Asi největší zážitek byla celá Korsika.
Jako hloupá vnitrozemka jsem nedocenila, že květen na Korsice už bude jako naše vrcholné léto, takže výši faktoru jsem podcenila a pochopitelně si spálila ruce. A spálené ruce na sluníčku strašně bolí, takže jsem občas v naprostém zoufalství jezdila v protisměru, kde byl stín. Zní to nebezpečně, ale nebezpečné to zas až tak nebylo, protože tam ještě nezačala sezóna a potkávala jsem pouze cyklisty, motorkáře, pro které je Korsika rájem, a stáda koz. Ale rázem bylo všechno zapomenuto a přebil to zážitek z etapy na Col de Sevi. Nekonečný, fantastický sjezd z hor až k nádherným plážím v Portu - fantastické scenérie, rokliny a soutěsky, kde nedohlédneš na dno. Ještě dneska se mi o tom zdá, taková to byla paráda.

Pak mi utkvěly v paměti:
Korutany - po třech dnech ježdění okolo úhledných a mondénních jezer (což se už začne zajídat) výšlap do Karavanek - nečekaně jsi nahoře a v úplně jiném světě, sytá zelená, kvetoucí jabloně, až kýčovitě malebná jezírka s hladinou jako zrcadlo a na pozadí zasněžené hory a ticho.
Mosela - nádherná scenérie, Mosela semknutá v údolí a na svazícíh nekonečné vinice. Místní vinaři musí být i horolezci, protože občas se víno objeví na skalních výběžcíh a místech naprosto nepochopitelných. Je to tak malebné a přeci ne kýčovité a kupodiuvu se to za 4 dny neomrzí. Vína dobrá, nic špatného jsme neochutnali. A jet tam v době weinfestů je další zážitek, tentokrát z kategorie gurmánské. Pak mě překvapila spousta karavanů, která stojí v kempech a němečtí důchodci na kolech, obzvlášť německé důchodkyně, naondulované a s vlajícím šátkem okolo krku, prostě dámy na kole.

Na závěr můj zážitek z Dolomit: příšerné počasí, hustá mlha, pramalý důvod odkládat kolo a jít k údajně malebnému jezírku pod stěnou Sorapisu. Ani bezprostředně u jezera není pro mlhu jezero vidět! Na břehu stojí asi 30členná skupina mladých mužů. Na pokyn jednoho spustí chorál, zpívají procítěně, až mě mrazilo. Po dozpívání se zadívají směrem nahoru. V mlze se vytvoří díra a v ní je zřetelně vidět vrchol Sorapisu. Muži zatleskají, poplácají si po ramenou. Díra v mlze se zacelí a všichni se odebírají na cestu zpět. Za dalšími zážitky...

Po „uzávěrce mi napsal náš průvodce Jakub Havlíček:
1. Jak se i geodet bez mapy ztratí!
Jednalo se o třetí etapu zájezdu Enžská cyklostezka. Byl to vůbec můj první
zájezd s Tripem jako pomocník. Hlavní průvodce byl Mára. Bydlelo se vždy
každý den někde jinde a v ceně byly i snídaně. Po každé snídani Mára podával
výklad jednotlivých etap. Jenže zrovna tento třetí den jeden pan inženýr
geodet a kartograf v okamžik, kdy byla vysvětlována trasa, potřeboval na
záchod, a proto výklad zmeškal. Samozřejmě, že bylo i pod jeho úroveň s
sebou vozit mapu a itinerář, vždyť on je inženýr kartograf, tak jak by se on
mohl ztratit. Na zájezdu byl se svým bratrem a švagrovou a většinu etap
projížděli společně. I tento den vyrazili spolu dojeli na polední pauzu do
Altenmarktu. Z polední pauzy vede naše doporučená etapa do kopce údolím do
Unterlaussy, kde vystoupáme krátký kopec a sjíždíme tunely po zrušené
železnici až do Reichramingu. Tento náš účastník však chytil druhý dech a
vyrazil sám svižným tempem údolím nahoru. Z údolí však bohužel neodbočil a
pokračoval ve stoupání dalších 20 km. Na sedle jsi dal pivko a sám pro sebe
si říkal, to jsem ale dobrý ještě nikdo z našeho zájezdu tu není. Dopil
pivko a stále nikdo nikde, tak si dal druhé a když i to dopíjel, tak mu bylo
již zřejmé, že něco není v pořádku. Po hovoru svým známým zjistil, že je
ještě asi 50km od ubytování a že za 2 hodiny je tma. Mým úkolem bylo na něj
čekat dole v Unterlausse a dovést ho až na ubytování (on ani nevěděl ve
kterém městě bydlíme). Tak šťastného člověka jako jeho, když mě viděl, že na
něj čekám, jsem snad nikdy neviděl. Na ubytování jsme dorazili asi až kolem
23 hodiny (2 hodiny jsme jeli ve tmě). Pan inženýr mi byl velmi zavázán a
myslím si, že stejně jako já na tuto příhodu nezapomene

2. Z dožínkových slavností výletním vláčkem?
Tato příhoda se odehrála na zájezdu kolem Neziderského jezera. Jedna
nejmenovaná skupina, která si objednala zájezd na přání byla tak unesena
dožínkovými slavnostmi v Šoproni, že po několikáté ochutnávce výborného
vína, začala řešit problém jak se dostat zpět na ubytování do Mörbische
(15km). Jeden z organizátorů zájezdu na přání dostal skvělý nápad, že
uplatí řidiče výletního vláčku a ten je odveze i s koly k hranici s
Rakouskem. Když však řidič vláčku viděl, že by se mu do jeho krásného
vyleštěného vláčku mělo vtěsnat téměř 40 cyklistů i s koly, odmítl tuto
lukrativní nabídku. A mě nezbylo nic jiného než s nimi tlačit kola až do
Mörbische pěšky, protože jet .již si skoro nikdo ze skupiny nedovolil

3. Holandsko země plná květin, sýrů a dřeváků
Holandsko, tato nádherná rovinatá země, musí snad všechny příznivce
cyklistiky nadchnout, tisíce kilometrů cyklostezek, květiny, větrné mlýny,
sýry a dřeváky jsou ty hlavní symboly, které se mi při vyslovení Holandsko
hned vybaví. Na zájezdu od naší cestovní kanceláře navštívíme květinovou
burzu v Alsmeer, kde se každý den prodá několik miliónů řezaných kytech
denně. Rychlost a organizovanost lidí pracujících v této obří aukční hale
nejde pochopit Sám jsem tam již byl asi pětkrát - rychlost s kterou květiny
vykládají, ukazují na dražbě a nakládají je neuvěřitelná. Na jednom z deseti
nevšedních dní navštívíme nejprve sýrový trh v Edamu, kde místní obyvatelé
ukazují jak probíhal výkup od výrobců a následný prodej koncovým uživatelům.
Další kroky vedou do Volendamu, kde na vás dýchne ta pravá historická
rybářská atmosféra. Za Volendamem navštívíme rodinou farmu Alida Horce, kde
nám paní domácí i lámanou češtinou podá výklad jak se vyrábí sýr. Po
ochutnávce všech jejich druhů sýra si můžete koupit ty nejlepší a je si
následně odvést domů. Ve druhém stavení nám pan domácí předvádí tradiční
výrobu dřeváků. Po prohlídce si může každý koupit nejrůznější barevné a
tvarované dřeváky. Tento přenádherný den je zakončen historickým skanzenem
Zaanse Schans - větrné mlýny. Každý kdo tento zájezd s námi absolvuje, tak
nikdy nelituje.

Irena Špringlová pro časopis Cykloturistika

 

 
 

Archiv cestopisů »

Novinky e-mailem

Chcete dostávat aktuální nabídky a informace o dění v CK Trip na svůj e-mail?

Registrovat »

Sleva za kredit

Vyměňte své kredity získané účastí na zájezdech CK Trip za slevu na Váš další zájezd!

Více informací »

Doporučujeme

Lyžování, snowboarding

Korutanské skisafari

Korutanské skisafari Termín: 29.12.-02.01.

Slunce + jižanská pohoda

Zillertal + ledovec Hintertux

Zillertal + ledovec Hintertux Termín: 20.01.-23.01.

Velehorské lyžování!

Skiaréna Silvretta: Samnaun-Ischgl+Nauders-Reschenpass

Skiaréna Silvretta: Samnaun-Ischgl+Nauders-Reschenpass Termín: 13.12.-18.12.

PŘEDVÁNOČNÍ SKI-FREE: SKIPAS V CENĚ! Při zájezdu 10801 navštívíme 2x do rakouského Naudersu a 2x do italského Schönebenu/Reschenpass.

Ski Welt Wilder Kaiser / Ski Juwel

Ski Welt Wilder Kaiser / Ski Juwel Termín: 26.12.-29.12.

Světové ocenění nejkvalitnější lyžařské oblasti!

Kontakty

Centrála Jablonec

Telefon 483 312 276
483 314 298

 

E-mail ck-trip@ck-trip.cz
info@ck-trip.cz

 

Pobočka Praha

Telefon 222 521 623

 

E-mail praha@ck-trip.cz

 
   

E-shop se sportovním oblečením a vybavením