Hvězdicově 4 alpskými zeměmi

Hvězdicově 4 alpskými zeměmi Rok se sešel s rokem a tak tu byl letošní první zájezd sezóny, tentokráte s CK Trip na kolech k Bodamskému jezeru. Předpověď počasí neslibovala nic moc vyhlídky a celou noc, kdy jsme se přesouvali busem na místo nám také lilo jako z konve.

Rok se sešel s rokem a tak tu byl letošní první zájezd sezóny, tentokráte s CK Trip na kolech k Bodamskému jezeru. Předpověď počasí neslibovala nic moc vyhlídky a celou noc, kdy jsme se přesouvali busem na místo nám také lilo jako z konve. Ráno se však udělalo lépe, tak jsme vyházeli kola z vleku, nasadili na lavy blembáky a vyjeli na vejlet kolem jezera. Vlny byly jak kdyby měla přijít tsunami, takže racci vypadali jak surfaři, když skáčou trojtýho řiťbergra. Cestou jsme minuli slavnou jezerní scénu opery v Bregenz, kde před dvěma roky skákal James Bond jako do vody, i když my přítomní jsme na vlastní oči viděli, že sebou jen tak plácnul do plachty. Pak už jsme přejeli do Německa do Lindau, kde jsme vzali útokem všechny hospody a kavárny, abychom zjistili, že všude obsluhují Češky a venku hrají na kytaru s tanečníky a mimy zase Slováci. Pak už se jelo do Friedrichshafenu na Zepeliny (vystřelíš-li, nedostřelíš, dostřelíš-li, netrefíš) a někdo rychle zpět, jiní zase přes jezero lodí a Švýcarskem pak domů.

V pátek byla zase kosa, až jsme se báli, že zamrzne jezero a tak jsme raději odjeli do hor na Silverettu. Ti rozumnější se vydali hned nazpět dolů do údolí, ostatní s námi naopak po slavné Hochalpensilverettastrase nahoru. Serpentiny přibývaly, stejně tak sněhové mantinely, takže jsme si připadali jako v lednici, do toho se přidala mlha, že by ji vodník Česílko mohl krájet a teplota klesa rychle jak kurz Eura v posledních dnech. Nakonec se počet zatáček zastavil na čísle 32 a my se mohli vyfotit na nejvyšším bodě silnice (Bielerhöhe 2032 m n.m.). Pak už nic nevím, pač jsem se klepal kosou tak, že jsem ani nemohl brzdit, stejně mi určitě zamrzly brzdy. Pouhé 2°C nad nulou a k tomu studený vítr. No co víc si přát na 20 km sjezdu. Dole to vypadalo, že přijel tučňák s lednim medvědem (ano, i Pan Opičák omrzl). V údolí naštěstí bylo tepleji, tak jsme dojeli do Bludenz, kde bloudí vždycky všichni, vzali útokem fabriku Milka a v poklidu dojeli do Feldkirchu. Večer pak proběhlo několik mejdanů současně, že už ani nevim, na kterym jsem byl a na kterym ne, ale co vím, že jsem si vysloužil lízátko :-)

Sobota byla trochu deštivá, ale od návštěvy Vaduzu nás neodradilo ani mokro, ani píchlé kolo pana Doktora kol. Průšvih nastal až ve chvíli, kdy jsem na jedné z nainstalovaných plastik zanechal Pana Opičáka a málem tam zůstal navždy. Díky statečná zachránkyně. Totální rovina nás pak téměř vyčerpala, takže bylo potřeba na polední růšvih spíš bylo, že došlo pivo. Ach Čížku, Čížku, ptáčku zeleného peří :-) Večer jsme tudíž museli přežít na víně a kořalkyho moku.

pauze doplnt zásoby. Odpoledne byla ta rovina ještě větší, ale pač se konečně udělalo teplo, tak se to dalo vydržet. P

Neděle má být svátečním dnem a tak jsme objednali sluníčko, lanovku a jelo se zase na výlet. I s koly jsme se tak ocitli nanáhorní plošině s krásnými výhledy na jezero a tak jsme to mohli drandit celou dobu v podstatě s kopce nebo po rovině. Na chvilku jsme si odskočili do Německa na dlabanec a pak zase mazali zpátky do Rakouska. Cestou jsme si dali ještě jeden bezvýznamný kopeček, myslim že 19%, aby jsme se taky trochu zapotili no a potom už byl jen sjezd dolů k jezeru a do sprchy u busu. No a to už byl konec toho našeho výletu a jelo se dom.