Kouzlo horských chat
Kouzlo horských chat
Samozřejmě, že si každý člověk o dovolené, byť zimní, přeje krásné počasí. Ideální počasí je v představě lyžaře kombinací čerstvého sněhu, modré oblohy, bezvětří, teploty kolem nuly; tedy kombinace velice vzácné. Dnes skutečně není ideální lyžařské počasí: sněží tak hustě, že se zdá být šero. K tomu ještě fičící vítr nutí každou chvilku přerušovat provoz lanovek. Lyžaři se staženými šusťákovými kapucemi, ze kterých vykukují jen lyžařské brýle, se nekoordinovaně spouštějí ze svahu. Každý pokus o kloudný oblouk po chvíli zmaří zrádná návěj sněhu. Ne, tomu se nedá říkat lyžování pro radost...
Upouštíme od našeho zvyku, dát si přestávku mezi razantními jízdami
Najít hřejivé místečko není těžké. U horní stanice lanovky, podél sjezdovky nebo u dojezdu... všude se krčí dřevěné sruby a stylové horské chaty. O jejich oblíbenosti není pochyb - na první pohled upoutají desítky ledabyle odložených lyží a zapíchnutých holí kolem vchodu. Zastavujeme u chaty „Sonnenalm“, snad se zde dočkáme sluníčka z jejího názvu... Terasa, jindy do posledního místečka zabraná „lovci“ slunečních paprsků, zeje pochopitelně prázdnotou. Ale hned ve dveřích je nám jasné, kde že jsou všichni ti, kteří opustili sjezdovky. Opravdu to tu žije!
Mohutné dubové lavice jsou do posledního místa obsazené. Na masivních stolech se bez ladu a skladu povalují zamlžené lyžařské brýle, provlhlé čepice a rukavice vedle hrnků, ze kterých se line hřejivá vůně horských nápojů, „životabudičů“. Zaručeně nejlépe lyžařům rozproudí krev (a rozváže jazyk) Jagatee - zrádně lahodný teplý nápoj, vzdáleně připomínající grog a punč, ale jejich účinky překonávající, anebo Glühwein, tedy klasické svačené víno; mlsouni pijí třebas Schoko-Rum, čokoládu s rumem, či jiné dobroty. Dvojice i celé party si objednávají „Willyho“ - hruškovici s malou hruštičkou ve sklence, kterou napíchnou párátkem a za halasného pokřiku si jí přiťuknou. Samozřejmě, že v nabídce nechybí nealkoholické nápoje ani kulinářské speciality, ale to by bylo na dlouhé povídání, které si necháme na jindy. Na povídání totiž není čas - je přesně 16.00 hodin a začíná Aprés-ski, každodenní spontánní zábava u hlasité hudby, spojená s tlačenicí na tanečním parketě, anebo rovnou na lavicích a stolech s tancem, zpěvem a rukama nad hlavou! Pochopitelně se tancuje v lyžácích. Připadá vám to snad po celém dni lyžování příliš namáhavé? Ale vůbec ne! Nechte se prostě strhnout přátelskou atmosférou a rytmy alpské i populární hudby. Zábava se stupňuje; atmosféra je tak přátelská a uvolněná, že mnohým přehlušuje zážitky z lyžování. Konverzace je možná jen ve chvilkách volna mezi sériemi písniček. Zábava ani tehdy neutichá - o její gradaci se se svými neskutečnými příhodami postará vrchní, který očividně zažil vše, anebo někdo z řady „štamgastů“ - třebas lanovkář, který si o lyžařích za ta léta vytvořil své mínění, nebo některý z učitelů lyžování, který už ani sám pořádně neví, jestli je více hercem nebo instruktorem...
Další písnička vyvolává davové šílenství. Všichni řvou refrén lyžařské hymny: „Schifoan...“ (= dialektem lyžování) a celá chata se zmítá jedním rytmem. Jako mávnutím kouzelného proutku vše utichá v šest hodin večer. Aprés-ski končí, začínají přípravy na normální večerní provoz. Sonnenalm se jako zázrakem promění v decentní horskou restauraci, nabízející klidné posezení s tlumenou hudbou a uklidňujícím praskáním dřeva v krbu...
Den pomalu končí. Vracíme se mezi spoustou rozjařených lyžařů do našeho penzionu. Pod lyžemi nám křupe čerstvý prašan a na tmavé obloze se třpytí první hvězdy, předzvěst nastávajícího krásného, lyžařského dne. Už se těšíme na zítřek.
Irena Špringlová pro Rakouský magazín
.jpg)
