Scuol & Engadin po Innské cyklostezce

Vydat se od pramene Innu po stejnojmenné cyklostezce z průsmyku Malojapass (1815 m n. m.) přes světoznámý Sv. Mořic a pozvolně klesajícím údolím napříč Engadinem je fascinujícím a zároveň nejpříjemnějším způsobem, jak poznat tento kraj ze sedla kola. Cykloturistu doprovázejí úchvatné výhledy na okolní alpské hřebeny a bez větší námahy tak projíždí údolím lemovaným rozeklanou ledovcovou skupinou Bernina (4055 m n.m.), Engadinskými Alpami s malebnými kamennými obcemi Rétorománů ve stylu selské renesance. Engadin cyklisty uchvátí třítisícovkami strmě čnějícími do výše, které střídají široké náhorní plošiny, na nichž se rozprostírají horské vesničky. Innská cyklostezka za obcí Martina opouští kanton Graubünden, dále tvoří páteř rakouské spolkové zemi Tyrolsko, protíná Horní Rakousko, aby v bavorském Pasově (302 m n. m.), dosáhla po 530 kilometrech u soutoku s Dunajem svého cíle.



Stezka nás vede panenskou přírodou podél Engadinského národního parku, který zde byl zřízen v roce 1914 jako první ve střední Evropě a který je jediným národním parkem ve Švýcarsku. V Zuozu se opět pokocháme historickým jádrem této pozoruhodné horské vesnice s kamennými patricijskými domy ze 17. a 18. st. a rustikálními hotely a gotickým kostelem s krásným portálem. Ve vesničce S´Chanf oceníme další pěkný příklad selské renesance Rétorománů.

Na 60. kilometru nás vítá Zernez (1464 m n. m.), horské městečko s kamennými patricijskými domy, východisko do Engadinského národního parku. Z Zernezu od kostela pokračujeme podle značení po šotolinové stezce podél pravého břehu Innu do dolního údolí Engadinu přes Susch do Lavinu, kde Inn, souběžnou železnici a silnici překleneme a vystoupáme do nejhezčí švýcarské obce Guarda, abychom zde obdivovali nejen pohled do údolí a okolní vrcholy, ale především svéráznou selskou renesanci se sgrafity. Pokračujeme po značené asfaltované stezce sjezdem do Ardenu, abychom opět stoupali do bočního údolí a odtud do dalších dvou nejkrásnějších vesnic Engadinu – Ftan a Scuol.

 

Ve Scuolu přenocujeme v moderním hostelu vedle nádraží. Večer se projdeme uličkami se staletými kamennými domy, jejichž jejich omítku zdobí sgrafita. Kromě německého dialektu zaslechneme i rétorománštinu. Lidé ze Scuolu údajně až do 10 let nemluví ve škole jinou řečí. Teprve potom se začínají učit německy, aby si rozuměli s lidmi z nedalekých měst a vesnic. Na každém náměstíčku je kašna, ze čtyř dokonce vyvěrá minerální voda. Navštívíme termální lázně Bogn Engiadina s bazény a saunami uvnitř i venku a z prosklené sauny obdivujeme panorama horských štítů v západu slunce.

Ráno vyjíždíme i s koly lanovkou do lyžařského střediska Motta Naluns. V zimě lyžařům nabízí 80 kilometrů tratí, jejichž „královnou“ je 10 kilometrů dlouhý sjezd s názvem Sjezdovka snů. Lyžaři vyjíždějí až 2785 metrů vysoko. V létě si zde zájemci mohou vypůjčit terénní koloběžky, nazývané "trottinett," a sjet po deset kilometrů dlouhé panoramatické cestě zpět do údolí. Od horní stanice Motta Naluns mohou zdatní bikeři vyrazit ještě výše po náročných terénních stezkách. My využijeme široké vyhlídkové cesty mezi pastvinami a modřínovými háji a dojedeme do nádherné horské vesnice Ftan s historickými domy zdobenými sgrafiti. V mohutné kašně doplníme vodu a svlažíme se. Čeká nás sjezd až do údolí Innu. Abychom se do Scuolu nevraceli z Ftanu po Innské stezce, kterou jsme projeli včera, využíváme tipu místního bikera a sjíždíme poněkud drsnou kamenitou stezkou k lanovému mostu přes Inn. Most je široký sotva pro řidítka kola, za mostem vytlačíme kola na protilehlou slepou silničku, která nás dovede ke středověkému hradu Tarasp. Od místního průvodce se dozvídáme, že za léčivou vodou do Scuolu jezdil i majitel německé fabriky Odol Karl August Lingner. Zalíbil se mu nedaleký zámek Tarasp a koupil jej. Z Německa za svým pěkně zrenovovaným zámkem obklopeným Alpami vyrážel mercedesem. Auta byla teprve v plenkách a ve Scuolu a okolí byla úplně zakázána. Majitele drážďanské chemičky i s jeho limuzínou tak k zámku musely táhnout koně.

Ve Scuolu přespíme ještě jednu noc, abychom nazítří pronikli přes horskou vesnici Sent do divoce romantického údolí Val Sinestra. S úžasem hledíme na obrovský lázeňský hotel „na konci světa“ – pozůstatek jediných arzénových lázní v Evropě. Koryto řeky, podél které jsme po silničce přijeli, do rezava zbarvuje její železitý přítok. Vedle řeky stojí vana, v níž je možné se v minerální vodě vykoupat. Trochu omšelá informační tabule varuje před projímavými účinky v případě neuváženého pití této extrémně silné železité vody.

Úzkou lesní stezkou pokračujeme do tajemné horské vesnice Vnà. Značnou část cesty tlačíme, protože stoupání je příliš strmé a stezka úzká, ale již jsme si zvykli, že profilu trasy se stoupáním 200 až 400 výškových metrů se zde v Engadinu říká rovina… V nádherné středověké hospůdce ve Vnà u točené Calandy čekáme, až se přežene bouřka. Celý Engadin nám tady ve Vnà leží u nohou. Teď nás čeká opravdu už jen klesání.

 

Archiv cestopisů »

   

© CK TRIP, s.r.o. 2019, design Marek Kotrouš, titulní foto MTB-GIGLACH-3095©Martin Huber, web VisionWorks