Salzburské Perchty
Salcburské Perchty
V předvečer Tří králů bouchají na dveře v Salcbursku nevšední hosté bájemi opředené obří germánské nadpozemské bytosti , které se svým průvodem procházejí zemí a přinášejí plodnost a požehnání přicházejícího roku: PERCHTY.
Tradice Percht má dlouhou histori i, nejstarší masky se dochovaly v Gasteinském údolí i v samotném Salcburku z roku 1850. Masky Percht jsou vyřezané ze dřeva, jsou děsivě malované a opatřené bohatou srstí, rohy či parohy a váží 5 až 15 kilogramů. Perchty mají různá jména: paní Bercht, Berigl, Bechtra, Berchtlmuada, Bechtrababa, Lutzl, Sampa, Stampa, Zamperin, Zampermuatta, Pudelfrau a Rauweib. Perchta platila v dávných dobách za osudovou ženu a za průvodkyni pohanských duší, těší se velké autoritě jakožto dozorkyně pořádku a sociální spravedlnosti. V této roli se objevila již v antice. Ve středověku "domina Berchta" byla naopak alegorií hříchu. Od 16. století se její jméno přeneslo na její čertovský doprovod. Divoké běsnění těchto čertů se církev v 17. a 18. století snažila zakázat. Později se děsivé průvody Percht staly oblíbenou podívanou místních a ve 20. století i turistů.
Perchty se zjevují vždy v dvojí podobě: jako krásné, přinášející štěstí nebo škaredé a trestající bytosti. Nejautentičtejší Perchty nalezneme v Salcbursku. Jejich podoba a rituály se liší údolí od údolí. Zatímco škaredé Perchty hlomozí zvonci, bubny nebo biči, straší děsivými maskami, skákáním a dupáním v rituálním tanci vyhánějíce zlé duchy právě uplynulého roku, krásné Perchty přinášejí zpěvem a verši příslib všeho dobrého do roku nadcházejícího.
Největší Krampuslauf v Alpách
Obzvlášť sugestivně působí večerní průvody , jako např. v Abtenau, krásném městečku v rozsáhlé lyžařské oblasti Dachstein West. Obří, šklebící se chlupaté postavy s drápy, vystupují za hrůzu nahánějícího rachotu ze tmy na prostranství zasněženého středověkého náměstí, kde začne hra tance, světel a stínů i pekelných ohňů , kterému i neotrlejší divák ustoupí.
Ne všude mají Perchty děsivé masky . Výjimkou jsou např. zobákovci v Raurisu, chlapci v bílých košilích, slaměných papučích "Strohzoggeln", s koštětem, obřími nůžkami, lopatkou a nůší. Jejich pohyblivé zobáky jsou zhotovené ze dvou bílých ručníků, šikovně uchycených k hlavě. V předvečer Tří králů obcházejí domácnosti s hlasitým: "Ga, ga, ga!"Běda, kdyby zobákovci v tuto "velkou noc" našly nějakou nečistotu! Hned by ji smetly na lopatku, líné hospodyni by nůžkami rozstřihly břicho a nečistotu do něj zašily... Po takovéto kontrole pořádku Perchty mlčky zase zmizí.
Potichu se vytrácíme i my s dvouletým synkem, který se před měsícem Mikuláši smál, čerty tahal za ocas, ale salcburské Perchty - ty si k tělu nepřipustil...
Autor: Irena Špringlová