Východní Tyroly

Východní Tyroly

Východní Tyroly = „OK“

Velehorský ráz, široké, dlouhé a až nepochopitelně liduprázdné sjezdovky a také příznivé ceny jsou hlavními lákadly Východních Tyrol, Osttirol. Snad jediný nedostatek – roztroušenost lyžařských středisek, na něž platí společný skipas – lehce proměníme ve výhodu tím, že navštívíme každý den jiný areál.

Do zájezdu Glockner Skisafari ZDE



V nejjižnějším koutu Rakouska, na rakousko-italském pomezí, se rozprostírá 12 středisek Východních Tyrol a Korutan, na něž platí společný skipas. Na jihu oblast vymezují rozeklané skalnaté masívy Dolomit, které ohromují svými bizarními tvary a fascinují měnícími se barvami dle počasí od kovově šedé přes oranžovou až po fialovou. Zcela jiné scenérie se otevírají při pohledu na sever oblasti – důstojný hřeben Vysokých Taur s nejvyššími vrcholy Rakouska.

Pomyslnou osou Východních Tyrol je údolí řeky Drávy, které kontrastuje svým rovinatým dnem, jehož využívají v zimě běžkaři a v létě na Drávské cyklostezce cyklisté. V tomto reji velehor očekávají skutečné milovníky lyžování a neporušené horské krajiny nádherné lyžařské terény, které sice nepatří k nejrozsáhlejším v Rakousku, ale svými lyžařskými kvalitami rozhodně v konkurenci věhlasnějších středisek obstojí. Lyžování zde je nejen sportovní, ale vězte, že i citovou záležitostí. Lyžování na dosah Grossglockneru a dalším velikánům vás nechá pocítit sílu hor a navzdory své pokoře pocítíte energii, kterou byste v přelidněných „průmyslových“ lyžařských střediscích jen marně hledali.

 Navzdory nepopiratelně velehorskému rázu si vás střediska Východních Tyrol získají svou idylickou rodinnou atmosférou, která vám v mžiku dá zapomenout na malicherné starosti všedních dnů. Kromě velmi příjemné nízké návštěvnosti jsou tato střediska sympatická i vlídnými cenami.Optimisticky znějící název skipasu se zmiňovanou platností na 12 středisek „OK Card“ v sobě skrývá názvy zainteresovaných spolkových zemí Osttirol (Východní Tyrolsko) a Kärnten (Korutany).Díky autu, autobusu či na mnoha místech i skibusu můžeme s tímto skipasem lyžovat denně v jiném středisku. Vydejme se do nejpozoruhodnějších z nich: Lienzer Dolomiten – dva úctyhodné lyžařské kopce nad půvabným středověkým městem Lienz s nejdelší sjezdovkou 7,2 km a 1400 m převýšení (trať Světového poháru) slibují sportovní lyžování na prázdných širokých tratích. Sillian– moderní kvalitní středisko s nejdelší sjezdovkou 11 km (1400 m převýšení). Zde i jinde v Osttirol můžete ještě odpoledne lyžovat na netknutém zrolbovaném „manžestru“. Mezi lyžařskými znalci si Sillian v poslední době vydobyl přívlastek tajného tipu. Defereggental – výtečné členité lyžování v mladém středisku v zastrčeném velehorském údolí s proslulou sněhovou jistotou. Kals - v srdci Národního parku Vysoké Taury se závratnými panoramaty, skvělými sjezdovkami i volnými terény, kde stanete tváří v tvář blízkému Grossglockneru (3798 m). Matrei – moderní, ale zároveň idylické středisko na dosah Grossglockneru.

Podívejme se však i do sousedních Korutan, nejlépe hned do Mölltalu, střediska s překvapivě sportovním ledovcovým lyžováním ve výškách 2200–3100 m se strhujícími scenériemi Vysokých Taur i vzdálených Dolomit. Oproti ostatním rakouským ledovcovým střediskům láká Mölltal nejen svou blízkostí k ČR, ale také relativně nízkou návštěvností a dobrými cenami. Pojďme se podívat na toto nejmladší ledovcové středisko zblízka: Ačkoliv cesta Mölltalským údolím patří k nejstarším v celých Alpách, patří toto nejvýše položené lyžařské středisko v Korutanech k nejmladším. První lyžaře mohla lyžařská oblast nad obcemi Flattach a Mallnitz přivítat teprve v roce 1987, kdy byly na ledovci Wurtenkees pod 3122 m vysokým Schareckem postaveny lanovky.

Cesta autem, natož autobusem k dolní stanici lanovky však byla vzhledem k značnému převýšení strastiplná a většinu lyžařů tak odradila. Průlomem se stalo 26. září 1997, den zprovoznění „mölltalského expresu“, nejdelší podzemní lanovky na světě (4,796 km), díky níž se ledovec stal snáze dostupný a středisko dosáhlo světové kvality a zasloužené pozornosti. Za pouhých 8 minut se lyžaři tímto expresem dostanou rychlostí 43 km/h z 1255 m.n.m. do horní stanice ve výšce 2320 m.n.m., nazvané podle jednoho z mnoha zdejších ples Eissee. Zde se nám otevřou pohledy na mnoho pěkných sjezdovek, ležících ve výšce 2200 – 3100 m a na strhující panorama Vysokých Taur i vzdálených Dolomit.

V zimě, kdy je lyžování možné i mimo ledovec, končí zde, u Eissee, nejdelší a nejnáročnější sjezdovka - se svými 6,5 km délky a 1007 m převýšení si ihned získá srdce všech nadšených lyžařů. Vyrážíme-li lyžovat na samotný ledovec, musíme u Eissee ještě přestoupit na kabinovou lanovku, která nás vyveze podél zmíněné krásné sjezdovky do centra oblasti, kde se od podzimu do léta lyžuje na převážně mírných a středně náročných sjezdovkách ve výškách 2700-3100 m. Od horní stanice sedačkové lanovky se nabízí zcela fascinující pohled na Alpy, Julské Alpy, Karawanky, Dolomity. Můžeme vystoupit asi 50 metrů k vrcholovému kříži a pohlédnout do sousedního Gasteinského údolí, kterým vede nejkratší cesta do Mölltalu, a sice 9 km dlouhým železničním tunelem, kterým se na speciálních vagónech přepravují i auta a autobusy. Velkým propagátorem Mölltalu a dalších korutanských středisek je korutanský rodák Franz Klammer, olympijský vítěz v Innsbrucku r. 1976 a mnohonásobný vítěze SP ve sjezdu. Nejblíže Mölltalu se nachází lyžařská oblast Ankogel, která svým tvarem připomíná široké koryto, vystavené slunečním paprskům ve výškách 1200 – 2650 m. Ankogel se již před lety stal Eldorádem mezi skialpinisty - nejoblíbenější je jeho 16 km dlouhý sjezd do vedlejšího Gasteinského údolí (doporučuje se pouze s místním průvodcem). Návrat zpět je možný vlakem Tauernským tunelem, umožňujícím spojení mezi severní a jižní stranou Vysokých Taur, za pouhých cca 10 min. Ve vznešené společnosti horských velikánů leží Heiligenblut.

Od Mölltalu jej dělí Sonnblick (3106 m) a při lyžování na zdejších parádních sjezdovkách i mimo ně nespouštíte oči z impozantního Großglockneru (3797 m). Lyžařské terény se nacházejí ve dvou zdánlivě oddělených střediscích, které však propojuje technická rarita - kabinová lanovka, vedoucí z Heiligenblutu podzemním tunelem s převýšením pouhých 65 m do údolí Fleißalm, kde si budete - ne neprávem - připadat jako na konci světa a odkud vedou vleky až do výšky 2902 m. K občerstvení lákají četné romantické horské chaty, ale také horská restaurace Wallackhaus, ležící přímo na Großglocknerské panoramatické silnici, která se v zimě stává součástí sjezdovky z Viehbühelu. Jen pozor na patníky, vyčnívající ze sněhu!Lyžaři, kteří si za své pobytové místo zvolí metropoli Východního Tyrolska, Lienz, či nedaleký Sillian, poslední město před hranicemi s Itálií, mohou denně lyžovat v jiném středisku. Kromě skipasu mají střediska Sillian a Lienzské Dolomity společné překrásné pohledy na Dolomity jak na rakouské, tak i na italské straně. Takto pestře pojatá lyžařská dovolená je ohromným zážitkem, který si zaslouží vzletný název „skisafari Dolomity.“

 
 

Archiv cestopisů »

   

Poradíme Vám, jak ušetřit za vytápění i energie, jak využívat solární energii a úsporné zdroje světla a vody.