Advent v Rakousku – zvyky, tradice, krampusové, perchty

04.12.2018 - Letos jsem se rozhodla užít si předvánoční čas, čas adventu, v prostředí rakouských Alp a spojit tu krásnou atmosféru s lyžováním ve Ski Amadé. Byl to zážitek, který každému vřele doporučuji a o který bych se s Vámi ráda podělila.

Advent v Rakousku – zvyky, tradice, krampusové, perchty

Rakušané slaví vánoční svátky podobným způsobem jako u nás v Česku, protože Rakousko s námi kdysi tvořilo jednu zemi, Rakousko – Uhersko. Obdobně jako u nás začíná adventní čas čtyři neděle před Štědrým večerem a i Rakušané zapalují každou neděli jednu svíci na adventním věnci. Ten klasický bývá v zeleno-fialovém provedení. Zelená je barvou naděje a fialová barvou minulosti. Ve Vídni začíná tento sváteční čas už 18. listopadu, kdy se otvírají brány prvních adventních trhů... Postupně se otvírají adventní trhy ve všech městech i vesničkách... Ty nejromantičtější, alespoň jak já to cítím, jsou v menších horských vesničkách, protože ty mají takovou tu hezkou, sousedskou atmosféru. Já se byla podívat v Sankt Martinu am Tennengebirge. Místní trh byl postaven kolem přírodního koupaliště, coby kamenem dohodil od kostela. Všude svítila světélka, hořely ohně, místní se procházeli se svařákem v ruce, klábosili, pojídali pečené kaštany, ochutnávali cukroví, zkrátka si to vše báječně vychutnávali. Těmto trhům říkají Rakušané Christkindlmärkte. Rakouské hospodyňky připravují v čase adventu spoustu nedietních delikates – typické jsou štoly, štrúdly, „kletzenbrot", což je chléb s křížalami, který je považován za nejstarší vánoční moučník vůbec, ale pečou se i nám známé a námi milované vanilkové rohlíčky a jiné dobroty. Zajímavé je, že i Rakušané si opatřují podle prastarého zvyku na svatou Barboru snítky třešní s nalitými poupaty. Také si chrání svoje tradice a bojují za jejich udržování... Vesměs odmítají amerického Santa Klause, milují svého Ježíška, který jim naděluje dárečky pod vánoční stromeček, nejčastěji pod jedličku. K večeři na Štědrý den si také, stejně jako my, často dávají rybu. Jsou také velkými milovníky koncertů a rádi poslouchají vánoční koledy... Každý zná koledu „Tichá noc" – v originále „Stille Nacht, Heilige Nacht" ... a tato celosvětově známá koleda poprvé zazněla právě v Rakousku, v kostele Svatého Mikuláše v rakouském Oberndorfu, kousek od Salzburgu, v podání Františka Josepha Mohra a Franze Xavera Grubera, kostelního sboru a za doprovodu Mohrovy kytary. Koleda se rychle šířila a stala se velmi oblíbenou již tehdy...

Tímto povídáním o vánočních zvycích jsme se příjemně naladili na mírumilovnou atmosféru vánoc... Nicméně, předvánoční čas není jen poklidný a romantický... K adventu patří i další rakouská tradice a to jsou tzv. „Krampuslauf" čili jakési pochody hrůzostrašných čertů rakouskými městy a vesnicemi. Věřte, že čeští čerti, ač by se snažili sebevíc zastrašit zlobivé děti, jsou slabým odvarem těch rakouských. Navíc, rakouští čerti neboli „Krampusové" nechodí pouze 5. prosince, tedy v předvečer svátku Sv. Mikuláše jako u nás. Rakouské čerty můžete potkat v ulicích od začátku adventu až do vánoc. Jsou tak hrozní, že mají dokonce zakázaný vstup do mateřských škol a některé maminky dokonce bojují za to, aby Krampusy zakázali zcela. Nicméně, asi neuspějí, protože tradice je tradice a Rakušané si na nich zakládají. Čerty doprovází sice Mikuláš a andělé, ale v podstatě je opravdu jen doprovází... řádění čertů, bití zlobidel proutěnými metličkami nikterak nebrání... Jen andělé z košíčků tu a tam vyndají nějaký ten bonbón či burský oříšek. Krampusové se seskupují do skupin, tzv. pass, které mezi sebou soutěží o nejlépe vyřezanou masku, kostým i celkový dojem celé skupiny. Skupiny čertů jsou doprovázeny pekelnými vozy, lesními lidmi, různými strašidly, rachotem kravských zvonů, řetězů, hlasité hudby, kouře a dýmu. Každá maska je takové malé umělecké dílo. Vyřezávají se z lipového nebo borového dřeva a jsou ručně malované. Na každé masce jsou přidělané pravé rohy, které jsou používány především z muflonů, beranů, kamzíků a koz. Kožichy se šijí z pravé kůže horských ovcí či koz. Každému Krampusovi visí kolem pasu kravský zvon nebo velká rolnička, má v ruce metlu z proutí, kterou šlehá přihlížející, v nůši má další zásobu metliček pro případ, že by se mu metla rozbila. Někdy mívají dokonce řetězy. Hlasité zvonění kravských zvonů má zahánět zlé lidi. Často se dokonce stane, že Krampus naloží nezbedné děvče na vůz a odveze ho s kolegy čerty daleko za město, odkud se dívka musí vrátit domů po svých.

Původ slova Krampus je třeba hledat podle jedněch zdrojů ve starogermánském slově „krampen", což znamená v překladu dráp nebo pařát, podle jiných zdrojů označení pochází ze slova „krampn", což je něco bez života, něco seschlého, zašlého.

Když už člověk uteče Krampusům, může narazit na perchty... Perchty jsou ženy převlečené za jakési čarodějnice a bát se jich musí hlavně hospodyňky. Perchty totiž kontrolují, zda má paní domu napečeno cukroví, naklizeno a běda jak ne. V takovém případě se chystají hospodyni chytnout, rozříznout ji, vycpat ji hrachovinou a zašít. Zkrátka naše moravské peruchty a lucky jsou proti rakouským perchtám učinění andílci.

My jsme si užili tento báječný pochod čertů „Krampuslauf" v malebném horském městečku Sankt Johann im Pongau, kdy se centrem prohnalo na 800 divokých čertů. Ani já jsem neunikla jejich metlám . Každopádně i přes rány metlou to byl skvělý a nezapomenutelný zážitek. Na tom jsme se shodli se všemi, kdo tam byli.

A když už jsme byli v nádherném prostředí Alp, byl by hřích nevyužít příležitost a nezalyžovat si. Během tří dní jsme navštívili 3 různá lyžařská centra v rámci známého areálu Ski Amadé; první den jsme lyžovali ve Wagrainu, druhý den v Dorfgasteinu a poslední den si užívali konečně slunečného počasí blízko Schladmingu, který loni hostil 42. ročník Mistrovství světa v alpském lyžování, ve středisku Reiteralm. První dva dny nebyly ideální na kochání se okolními vysokohorskými štíty, byla mlha a poletoval sníh, ale ten třetí den nám vše vynahradil... sjíždět kopce a přitom vidět nejvyšší horu Rakouska Grossglockner na jedné straně a ledovec Dachstein na druhé je něco naprosto úžasného...

Do vánoc ještě trochu času zbývá, tak se můžete do Alp za touto báječnou atmosférou vydat také... Přeji všem krásný a klidný čas adventu a vánoc...

FOTO a TEXT: Helena Rudolfová (průvodkyně CK TRIP)

 

Fotogalerie

 
 
Archiv
 
   

Díky ionizačním elektro kotlům Stafor je elektrická energie stále efektivní a cenově výhodné řešení.