ALPY PODÉL ŘEKY ENNS
Řeka Enns pramení v salcburské župě Pongau, razí si cestu Radstdtskými Taurami přes Schladming a Liezen ve Štýrsku do hornorakouské oblasti Pyhrn - Eisenwurzen, následně do města Enns, za nímž ústí u Mauthausenu do Dunaje.
Do zájezdu Enžská cyklostezka ZDE
Mezi tzv. velkými cyklostezkami, tedy těmi, které vedou podél význačných říčných toků, je Enžská cyklostezka nejmladší a nejméně známá, přesto si ji dovoluji označit za tajný tip, ležící mimo hlavní turistické tahy. Podle toho, kterou trasu si člověk zvolí, urazí podél Enže - jak se česky řece Enns říká - vzdálenost 240 - 280 km a má k dobru přes 900 m převýšení. V neposlední řadě kvůli tomuto spádu se doporučuje jet podél Enns od pramene k jejímu ústí. Pohodlným tempem se celá vzdálenost ujede za 4 - 7 dní, záleží na tom, kolik času se věnuje zastávkám a zajímavostem cestou. Navíc existuje několik variant napojení na jiné cyklostezky, např. na Podunajskou ve směru na Vídeň či proti proudu do Pasova, ale též lze cestou u Irdningu odbočit do Bad Aussee a dojet takto do Solné komory, u Liezenu lze přejet k cyklostezce Rastland, která vás dovede až k Murské cyklostezce, Steyerem prochází stejnojmenná cyklostezka a také zajímavá tzv. kulturní cyklostezka (Kulturradweg).
Kdo chce začít co nejblíže u pramene Enns, může začít u restaurace Gasthofalm (1.205 m.n.m.), která leží téměř přímo pod dálničním mostem tauernské dálnice, a to u severního vjezdu do tauernského tunelu u Flachau - Winkel. Vlastní řeka pramení mezi vrcholy Kraxenkogel (2.436 m) a Liebeseck (2.305 m). První kilometry nás vedou rozsáhlou lyžařskou oblastí Ski Amadé přes Flachau, Altenmarkt a Radstadt. Flachau je ostatně rodiště a bydliště legendárního lyžaře Hermanna Maiera. Lyžařské terény ve Ski Amadé si získají uznání i těch nejnáročnějších lyžařů - jen si představte, že s jedinou permanentkou zde můžete lyžovat na 760 kilometrech denně upravovaných sjezdovek, které jsou důmyslně propojené 270 nejmodernějšími lanovkami!
Altenmarkt je nejstarší obcí v horní části údolí Ennstal se zajímavým kostelem a příjemným náměstím. Město Radstadt má dodnes zcela zachovalé městské hradby ze 13. stol. Toto město mělo velký strategický význam již před 2 tis. lety: leží totiž na křižovatce cesty údolím Enns a staré římské cesty přes sedlo Radstadtských Taur (zde se mimochodem nachází lyžařské středisko Obertauern, známé svou sněhovou jistotou).
Rovinatá cyklostezka nás dovede do Mandlingu, který je hranicí spolkových zemí Salcbursko a Štýrsko.
Za ním nás vítá další rozsáhlá lyžařská oblast Dachstein-Tauern-Region, která je součástí Ski Amadé a jejímž centrem je světoznámý Schladming. Na svazích místní dominanty Planai vyhrál svůj první světový pohár ve sjezdu Franz Klammer. V r. 1993 se zde konala zimní paraolympiáda, jejímž myšlenkovým otcem byl rod Kennedyů a zdejší lyžařské terény si také oblíbil nejslavnější štýrský rodák Arnold Schwarzenegger. Dále projíždíme obcí Haus na úpatí Hauser Kaibling (2.015 m), jejíž sjezdovky jsou od loňské sezóny rafinovaně propojené se schladmingskými. Po většinu dosavadní trasy nás po levé straně doprovází majestátný Dachstein, který je jedním z nejvýraznějších rakouských vrcholů (3.005 m).
Následují štýrské obce Stainach a Irdning, nad nimiž ční mohutný vrchol Grimmingu a před sebou již vidíme vápencové útvary Ennstálských Alp.
Znenadání se vymaníme ze sevření údolí a otevře se před námi pohled na správní centrum této části údolí, Liezen, který je křižovatkou mnoha důležitých cest: vede tudy dálnice z Grazu do Lince, na sever odbočuje důležitá komunikace přes sedlo Pyhrnpass, (propojení do údolí Mur), my však pokračujeme údolím podél řeky Enns směrem na Admont.
V Admontu obdivujeme benediktinský klášter, který byl založen r. 1074 salcburkým arcibiskupem Gebhardem a pyšní se největší klášterní knihovnou na světě. Nachází se v 70 m dlouhém sále s překrásnými nástěnnými freskami od Altomonta s úžasnou štukatérskou a sochařskou výzdobou. Klášterní kostel zničil v minulém století obrovský požár a byl znovu vystavěn v novogotickém slohu. Monumentální klášter pochází z doby vrcholného baroka a s výjimkou zmíněné knihovny byl rovněž pohlcen požárem.
Za Admontem leží vpravo na kopci zámek Röthelstein, někdejší letní rezidence admontských opatů. V těchto místech je čas zvážit, zda chcete pokračovat nejkratší cestou, která opouští řeku Enns a vede přes nenáročné sedlo Buchauer Sattel, anebo sledovat tok řeky, která se po 7 km dostává do těsného sevření soutěsky Gesäuse. Můj názor? Gesäuse si v žádném případě nemůžete nechat ujít! Jde o fascinující přírodní útvar a je velkým zážitkem jím projíždět právě na kole. Jazykozpytci v tomto zvukomalebném názvu slyší hukot řeky, znásobený ozvěnou, způsobenou strmými stěnami Ennstalských Alp. Soutěska Gesäuse měří 17 km a naše silnice vede vysoko nad pravým břehem řeky, která zde na krátkém úseku klesá o 130 výškových metrů. Této trase se také říká štýrská železná cesta - to díky tradici těžby a zpracování železné rudy, což se také promítlo do místních názvů se slovním základem Erz- . Projedeme několika krátkými tunely a protilavinovými galeriemi. Přijíždíme do Hieflau, bývalého hornického města, kde kdysi stávala vysoká pec na zpracování železa, v níž se topilo dřevěným uhlím. Zbytky milířů lze dodnes na několika místech spatřit. Za městem opouštíme Gesäuse a přes malebnou náhorní planinu se přehoupneme a sjedeme zpátky k řece v Großreiflingu na soutoku Enns a další alpské řeky Salzy, známé především mezi příznivci raftingu. V obci můžeme navštívit muzeum rakouského lesnictví. Zvlněná široká silnice sledující tok řeky po několika kilometrech těsně míjí Altenmarkt bei St. Gallen, ležící vysoko nad ní. Zde se opět naše cesty dělí: základní trasa vede dále po silnici, kopírující řeku do Weyeru. Cyklostezka zde opouští silnici před mostem a sjíždí prudce do údolí, aby se zde u Taverne am Kasten, bývalé vorařské hospody ze 14. stol. připojila opět k řece. Zde začíná pohádkově krásný úsek. Speciální asfaltovaná cyklostezka po levém břehu řeky nás po průjezdu několika samotami a usedlostmi dovede do Reichramingu.
Sem však můžeme z již zmíněného Altenmarktu bei St.Gallen dojet jinou cestou, a sice starou lesnickou cestou zvanou Hintergebirgsweg. Jízda Národním parkem Vápencové Alpy po této cestě je pro cykloturisty určitým dobrodružstvím, které od nás vyžaduje trekingové či horské kolo a sportovního ducha. Na úvod nás totiž čeká 3,5 km dosti strmého stoupání s převýšením 300m až na nejvyšší bod Mooshöhe (845 m), kde žíznivé cyklisty napojí domácím moštem bývalý revírník Hubert Fuxjäger. Zde končí asfalt a s ním i civilizace. Odměnou za namáhavé stoupání je 27 km dlouhý sjezd po šotolinových lesních cestách, divoce romantickou a neobydlenou krajinou pohoří Hintergebirge, která představuje nejrozsáhlejší zalesněné území severních Vápencových Alp. Zde, uprostřed této netčené krajiny, si připadáme jako v ráji a co více, projíždíme tímto rájem na kole. V tuto chvíli však ještě netušíme, že nás čeká naprosto jedinečný cykloturistický zážitek - jízda po zrušeném tělese úzkokolejky, která z těchto samot svážela dřevo a která si cestu prorážela 13 tunely! Nejdelší z nich měří téměř 500 m. Cyklisté se musí mít na pozoru, neboť luxus osvětlení v těchto tunelech samozřejmě chybí, opatrně se musí přejíždět i železniční mosty přes říčku Reichraming - těm zase chybí zábradlí. Přesto by byla škoda nepohlédnout z nich do hloubky údolí na meandry křišťálové bystřiny.
Z Reichramingu do historického Steyru pokračujeme stále po asfaltové stezce zalesněným levým břehem řeky, zdolávajíce krátká, ale prudká stoupání a stejně prudké sjezdy zpět k řece, která, zde již široká a klidnější, majestátně plyne hluboko pod námi. Kousek před Steyrem se však přimkne zpět k řece, která ji často po jarních táních zaplaví a je potřeba jet po vzdálenější silnici.
Samotné město Steyr určitě stojí za shlédnutí. Projedeme zachovalou městskou branou na náměstí, které patří nesporně mezi nejhezčí v Rakousku. Město založili již v r. 1170 hrabata ze Štýrska (odsud také název). Bohatství města, ležícího na soutoku dvou řek a křižovatce obchodních cest, pocházelo z obchodu s železem, které se do města dováželo z hor po trase, kterou jsme právě absolvovali. Po mnoha historických vzestupech a pádech je dnes Steyr krásné zachovalé město a současně průmyslová metropole. Mj. je zde jediná rakouská automobilka, vyrábějící nákladní auta, traktory a ložiska, v nedaleké fabrice se vyrábějí světoznámé lovecké zbraně Steyr-Mannlicher. Nemusíte mít obavy z návštěvy města na kole, perfektní značení vás dovede nejen do centra, ale i zpět na enžskou cyklostezku, která odsud pokračuje zcela odlišnou nížinatou krajinou směrem k Dunaji. Naše putování zakončíme přejezdem mostu přes řeku Enns ve stejnojmenném městě, které je nejstarší v Rakousku. Město Enns se pyšně nazývá kolébkou rakouské civilizace. Již v 10. stol. zde byla založena pevnost na ochranu proti Maďarům. Nálezy však dokazují, že původní osídlení sahá až do doby keltské. Ale zpět na „náš" most: ten je totiž symbolem rakouské poválečné historie. Od roku 1945 do října 1955 tudy vedla demarkační čára rozdělující ruský a americký okupační sektor. Rakušané, kteří chtěli tuto vnitřní hranici překročit, museli předložit čtyřjazyčný dokument, který jim vystavila aliance. Na horké chvilky na tomto mostě zřejmě nikdy nezapomenou ti, kdo se chtěli dostat ze „sovětské" izolace do svobodnější a hospodářsky prosperující západní zóny. Málokdo z českých turistů je obeznámen s tímto obdobím rakouské historie.
A zde naše putování končí. Pokračovat můžeme až k soutoku Enns a Dunaje u nedalekého Mauthausenu, nechvalně známého z 2. sv. války, ale to již zasahujeme na Podunajskou cyklostezku.
Praktické informace:
Trasa je na území spolkové země Salcbursko značena velkými zelenými tabulkami s nápisem Ennstalweg. Ve Štýrsku najdete značení „R7", v Horním Rakousku vás povedou malé zelené tabulky opět s nápisem Ennstalweg. Velmi zajímavá je varianta z Altenmarktu u St. Galen, která je značená Hintergebirgsweg. Trasa sleduje v Salcbursku a Horním Rakousku převážně speciální cyklostezky a málo používané vedlejší silnice. Ve Štýrsku není dosud vybudována cyklostezka v celém úseku a nejzajímavější úsek soutěskou Gesäuse vede po silnici. Ostatně v úzkém a divokém kaňonu není kromě řeky a silnice pro jinou komunikaci místo. Zmíněná varianta přes Hintergebirge vede po lesní cestě, která je pro cyklisty otevřená pouze o víkendech a sjízdná pouze na trekingových či horských kolech. Hlavní trasa je sjízdná na všech typech kol. Přehazovačka se vám může hodit, protože se vám často do cesty postaví krátká stoupání. Nejlepší období pro absolvování této stezky je květen až říjen, ale i v největších letních parnech zde najdete dostatek stinných úseků. Doporučuje se nepodcenit plánování ubytování, neboť část trasy vede řídce osídleným krajem.
Text: Irena Špringlová
www.ck-trip.cz
