Salcburkem na kole

MOZARTOVO MĚSTO

HISTORIE

Nejstarší osídlení sahá do neolitu. Rozvíjí se halštatská kultura, obchoduje se se solí, stopy po sobě zanechávají Ilyrové. První město, Juvavum , "sídlo nebeských bohů", na místě pozdějšího Salcburku, zakládají Keltové.
Po nich město přebírají Římané. Mezi rokem 15 př. n. l. až 500 n. l. patří Salcburk mezi významná římská municipia. Přispívá k tomu mimo jiné i strategická poloha. Město se nachází na důležité silnici, která vede přes Taury z Říma.
V sedmém století přicházejí první misionáři. V roce 696 zakládá sv. Rupert klášter sv. Petra a o několik let později ženský klášter na Nonnbergu. Řadí se k nejstarším klášterům nejen na území Rakouska.
V polovině osmého století vzniká salcburské biskupství, o šedesát let později je povýšeno na arcibiskupství.
Jedenácté a dvanácté století probíhá ve znamení sporů světských a církevních. Arcibiskupové, kteří straní papeži, v obavách před hněvem císaře urychleně budují na přístupových cestách k Salcburku hrady. Přímo ve městě vyrůstá pevnost Hohensalzburg. Přibývá mnoho kostelů, přestavby se dočká i katedrála, která se stává jedním z největších románských chrámů Svaté říše římské. I přes ničivé maďarské války po sobě gotika zanechává Hohensalzburg, kostel sv. Františka, kostel v ženském nonnenberském klášteře, kapli sv. Margarety a další.

WOLF DIETRICH VON REITENAU

Barokní výstavbu ovlivňuje sebevědomý arcibiskup Wolf Dietrich von Reitenau, původem z rodiny Medicejských. Nešetří penězi, které získává většinou z nedalekých solných dolů. Touží, aby jeho diecéze byla důstojným konkurentem hlavnímu městu křesťanstva. Nechává zbourat starou katedrálu a s pomocí italského architekta Vincenza Scamozziho zahajuje přestavbu. Nesnášenlivá povaha se mu však stává osudnou. Právě kvůli ložiskům soli se dostává do sporu s bavorským vévodou. Navíc přestává dbát svých povinností a většinu času tráví se svou milenkou Salome Alto. Nakonec je obviněn z kacířství.
K moci se dostává jeho bratranec Marcus Sitticus von Hohenems a po něm Paris von Lodron. Naštěstí pro Salcburk oba podporují kulturní rozmach, který Wolf Dietrich zahájil. Za arcibiskupa Johanna Ernsta von Thuna (1687 - 1709) působí v Salcburku významný architekt Johann Bernhard Fischer von Erlebach. Zanechává po sobě dvanáct barokních staveb. Po něm přichází jeho konkurent, architekt Johann Lukas von Hildebrandt, tvůrce vídeňského Belvederu . Nechává přestavět arcibiskupskou rezidenci izámek Mirabell.

DÓM

Monumentální stavba stojí mezi Rezidenčním, Dómským a Kapitulním náměstím. V roce 1614 položil Santino Solari základní kámen nového dómu, který byl roku 1628 slavnostně vysvěcen. Úplného dokončení se dóm dočkal až po skončení třicetileté války. Při výstavbě stavitelé poprvé v historii kopírovali v oblasti na sever od Alp římské kostely (systém za sebou jdoucích kopulí). Trojlodí z šedého kamene pocházejícího ze sousedního Mönchsbergu kontrastuje s velkolepým světlým průčelím. Nad ním se zvedá velká kopule a hranatá věž, vysoká téměř osmdesát metrů. V polovině devadesátých let byla nákladem osmdesáti milionů šilinků opravena. Vedle tří arkád stojí sochy světců: Ruperta a Virgila, Petra a Pavla. Za bronzovou branou Ewalda Matarého a Giacoma Manzu se nachází bílý mramorový interiér. Tři hlavní oltáře zobrazují náboženské motivy. V kryptě odpočívají všichni salcburští arcibiskupové od dob sv. Virgila.

SLAVNÝ RODÁK

Mnoho věcí v Salcburku souvisí s nejslavnějším místním rodákem. V Getreidegasse číslo 9 se nachází dům, v němž v roce 1756 přichází na svět v rodině hudebníka Leopolda Mozarta geniální dítě. Už v šesti letech koncertuje Wolfgang Amadeus spolu se svou o pět let starší sestrou na pódiích po celé Evropě. Velmi mladý vstupuje do arcibiskupových služeb jako hudebník. Jeho absolutní nespoutanost a neukázněnost se však s touto funkcí neslučují. Zamíří tedy v pětadvaceti letech k vídeňskému dvoru. Geniální bouřlivák, po němž zůstalo mnoho skladeb, symfonií a oper, se dožívá jen pětatřiceti let. Jeho poslední skladba, Rekviem, zůstává nedokončena. Salcburčané si Mozarta každoročně připomínají řadou hudebních událostí. Světový věhlas si po mnoho let udržuje letní festival, věnovaný především Mozartovým operám. Jeho součástí je i populární představení o smrti boháče Jedermann (Kdokoli) od Huga von Hofmannsthala. Od roku 1920 se hraje pravidelně na jevišti před katedrálou na Dómském náměstí.

MOZARTOVY KULIČKY

Typický čokoládový suvenýr připravil poprvé v roce 1890 jeden salcburský cukrář.
Kuličky z marcipánového těsta naplnil nugátovým krémem, namočil je v hořké čokoládě a nechal ztuhnout. Zvláštní sladká pochoutka , kterou si lidé v krátké době velmi oblíbili, byla na světě. Zdlouhavý proces výroby časem přestal držet krok s poptávkou labužníků. Salcburská firma Mirabell proto nahradila originální ruční práci strojovou výrobní technologií. Navíc začala kuličky vkládat do nezaměnitelných osmibokých krabic s Mozartovým portrétem ve zlatém rámu.
Mozartovy kuličky patří k nejoblíbenějším dárkům, které se v Salcburku kupují.

TAJEMSTVÍ HORY DÜRRNBERG

Sůl (v keltštině hall, v němčině Salz ) je alfou a omegou všeho v okolí hory Dürrnberg. Ovlivňovala život společnosti po mnoho staletí. Dala jméno řece Salzach, Salcburku, dokonce i spolkové zemi Salcbursko. Také staré keltské město Hallein, vzdálené asi dvacet kilometrů od Salcburku, vděčí za své jméno soli. Tento vzácný nerost se ukrývá v nitru nedaleké hory Dürrnberg. O bohatých zásobách kamenné soli věděli již Keltové. Prokopali horu křížem krážem, aby získali surovinu, která pro ně byla výhodným směnným artiklem. Sůl zajišťovala lidem v okolí práci a živobytí ipozději. Ještě v minulých stoletích ji horníci přepravovali z dolu do solivaru po dřevěných žebřících nad střechami domů. Dodnes jsou zdi mnohých halleinských domů doslova "prosolené" a stále vlhnou. Obsahují tolik soli, že stavebníci mají co dělat, aby se s tak tvrdým technickým oříškem vypořádali. Ohromné zásoby soli a zlato z Taur tvořily v minulosti pozadí politické a hospodářské nezávislosti Salcburska. Štoly vedly pod zemí až do sousedního Bavorska. Rakouská strana uzavřela s Bavory dohodu, výhodnou pro obě strany. V ní se zavázala, že za povolení těžby zajistí bavorským sedlákům v zimním období práci s dobrým platem.
Díky soli z Dürrnbergu a zlatu z Taur bohatli salcburští biskupové, a tím i sám Salcburk. Honosné stavby jim dodnes závidí celý svět. V šestnáctém století pocházelo téměř deset procent evropské produkce zlata právě ze Salcburska. Sůl se v Halleinu těžila více než tři tisíce let. Těžba byla ukončena v roce 1989.

NEJEN PRO CYKLISTY

Hallein leží na Taurské cyklostezce, která v délce 325 km směřuje údolím řeky Salzach. Vyrazíte-li po ní ze Salcburku směrem na jih, nemůžete Hallein minout. Zastavte se též u romantických vodopádů v Gollingu, vstupní bráně do salcburského světa hor. Pojedete-li ze Salcburku po Taurské cyklostezce na sever, dostanete se po dvaceti kilometrech do Oberndorfu. Mírně zvlněná krajina s loukami a lány obilí, stranou turistického ruchu , vás jistě okouzlí.
O Vánocích roku 1818 právě v kostelíku sv. Miluláše v Oberndorfu poprvé zazněla píseň Tichá noc (Stille Nacht, heilige Nacht). Zkomponoval ji místní učitel a varhaník Franz Gruber.
Nezapomeňte při poznávání Salcburska na četné výhody tzv. Salcburské karty (Salzburg Card) . Platí jak v městské dopravě v Salcburku, tak i jako vstupné do mnoha pamětihodností. Řadu slev nabízí také Salcburský letní Joker (Sommer Joker).

PO ROVINĚ NAPŘÍČ ALPAMI

Když před patnácti lety začali podél Dunaje budovat první cyklistickou trasu, nikdo nepředpokládal, že Rakousko se stane jednou z nejvyhledávanějších cyklistických destinací v Evropě.
V osmdesátých letech došlo k propojení rakouských tras s německými, později slovenskými, českými a maďarskými.
Oblíbenost Dunajské cesty vedla k tomu, že i další cyklostezky kopírovaly řeky .
V současnosti mají příznivci kol k dispozici pětadvacet regionů v celém Rakousku .
V místech, kde masy rozbouřených vod Krimmlerských vodopádů, největších v Rakousku, padají ve třech kaskádách do čtyřsetmetrové hloubky, začíná Taurská cyklostezka . Byla otevřena v roce 1991. Sleduje tok Salzachu a hlavní hřeben Vysokých Taur. Je oblíbená, neboť vede nádhernou přírodou a téměř stále s kopce. Za obcí Krimml musí cyklista dokonce přibrzdit, pokud nechce minout známou pinzgauskou úzkokolejku. Bez námahy projíždí přímo pod třítisícovými štíty Pinzgau, jedné z pěti salcburských žup.

TAURSKÁ CYKLOSTEZKA

Na zajímavosti kolem trasy upozorňují cyklisty v informačních centrech. Včas se mohou rozhodnout, kde zastavit nebo kam odbočit. Například do bočního údolí Habachtal pod Grossvenedigerem (3674 m), k významnému evropskému nalezišti smaragdů. Pokud žádné drahokamy nenaleznete, v malém muzeu v Brambergu (přímo na cyklostezce) jich mají k obdivování dost. Jedno z informačních center umístili ve vesničce Hallersbach - přímo do selského statku Klausnerhaus ze čtrnáctého století. Nezapomenou vás tu upozornit na zajímavou zahrádku za statkem. Má ji v péči firma Yves-Rocher a právě odtud pocházejí vonné bylinky do parfémů a kosmetiky Yves-Rocher. Stačí odbočit do kteréhokoliv městečka a pohltí vás klid a pohoda salcburského venkova. V Mittersillu už máte za sebou třiatřicet kilometrů a ještě jste se neopřeli do pedálů. Zastavte se na náměstí a navštivte muzeum v mohutné věži Felberturm. Kdysi pod ní vedla stará obchodní cesta napříč Vysokými Taurami . Zejména pro lyžaře je zajímavá místní továrna na výrobu lyží značky Blizzard. Proslavila Mittersill po celém světě.

KAPRUNSKÉ PŘEHRADY

Údolím Stubachtal, sevřeném vrcholy Stubacher Sonnblick (3088 m) a Hohe Riffel (3338 m), vede cesta k lanovce. Můžete se nechat vyvézt k ledovci a jezeru Weissee. K úpatí sousedního Kitzsteinhornu (3203 m) s vyhlášeným střediskem ledovcového lyžování se dostanete po silnici směřující k ojedinělému vodnímu dílu - kaprunským přehradám. Dál už musíte bez kol, kyvadlovou dopravou. Nejprve k první přehradě Wasserfallboden a následně po projetí několika tunelů k obří betonové hrázi další přehrady, Mooserboden. Zadržují dohromady 166 milionů m 3 vody. Zhruba tolik vody spotřebují obyvatelé Vídně za rok. Dvě třetiny přehradních vod pocházejí z jižních částí Vysokých Taur, odkud sem proudí dvanáct kilometrů dlouhým podzemním potrubím.

GROSSGLOCKNERSKÁ SILNICE

Trénovaní cyklisté si mohou změřit síly na slavné grossglocknerské panoramatické silnici, která na pětačtyřiceti kilometrech spojuje salcburský Bruck s korutanským Heiligeblutem. Silnici vybudovali v letech 1930 až 1935. S nejvyšším dosažitelným bodem 2572 m n. m. byla nejvýše položenou silnicí Evropy. Náročná trasa dává zabrat i trénovaným sportovcům. Většina dojíždí na nižší kótu Fuschertörl. Kvůli nepříjemnému provozu vyrážejí cyklisté ráno. Na strmém úseku jim jedinou úlevu poskytují serpentiny, kterých je čtrnáct. Cesta nahoru trvá jednu a půl až tři hodiny. Na patnáctikilometrovém úseku rovnoměrného dvanácti - až čtrnáctiprocentního stoupání za Fuchsem musí cyklisté překonat převýšení 1600 metrů!

S TAURAMI V ZÁDECH

V místě, kde se Salzach stáčí severním směrem, je divoká soutěska Lichtensteinklamm na říčce Grossarlbach. Taurská cyklostezka , stejně jako Salzach opouštějí u St. Johann in Pongau hlavní hřeben Alp. Ještě za historickým městem Bischofshofen svírají řeku strmé vápencové svahy.
Vysoko ve svahu Tennengebirge se nachází jedna z největších ledových jeskyní světa - Eisriesenwelt. Cyklisté se tu definitivně loučí s Vysokými Taurami. Roli cyklostezky přebírá stará silnice Villach - Salcburk, klikatící se podél dálnice. Nelitujte času a vyšplhejte k hradu Hohenwerfen z jedenáctého století. Údolí Salzach máte odtud jako na dlani. Za průsmykem Pass Lueg se už objevují na nově zřízené trase mezi Saalfeldem a Loferem krásné kulisy Salcburku.
Pokud chcete Taurskou trasu projet od Krimmlerských vodopádů až do konce, musíte pokračovat ze Salcburku na sever přes Oberndorf, Braunau, Obernberg, augustiniánský klášter Reicherberg, Schärding, hrad Wernstein až do bavorského Pasova.

LUNGAU

Kraj za Taurami, lungauským dialektem entern Tauern, je dalším z pěti salcburských žup.
Osu tvoří řeka Mur, druhá nejdelší v Rakousku. Idylické silničky a cyklostezky pronikají do romantických koutů údolí Zederhaustal, Riedingtal, Taurachtal, Lingnitztal a především nejznámějšího Murtal. Podél hlavního alpského hřebene kopíruje řeku Murská cyklostezka (Murraweg). Snadností a krásnými výhledy připomíná Taurskou. Opouští Lungau a s ním i Salcbursko za romantickým Rammingsteinem. Pánev řeky Mur, chráněná ze severu Nízkými Taurami a z jihu Gurktalskými Alpami, zůstává stranou masové turistiky. Přímo vybízí k poznávání života horalů. Starousedlíci, hluboce spjati s rodným krajem, stále udržují pozoruhodné zvyklosti.

ZDOBENÉ TYČE A SAMSON

Na svátek svatého Jana, jinde na svátek Petra a Pavla, zdobí o Vánocích provoněli své domy. V Taumswegu, Muhru, Mautendorfu, Mariapfarru a dalších obcích je tato oslava spojována s postavou obra Samsona. Existence nejstaršího Samsona z Taumswegu sahá do roku 1635. Figurínu šestimetrového Samsona symbolizujícího sílu dokáže unést na ramenou také pouze silný muž. Samson drží v jedné ruce oslí čelist, kterou podle bible utloukl Filištínské, v druhé kopí a na boku má zavěšenou šavli. Ramena zdobí přehozená barevná tunika a hlavu lesklá válečná přilba. Průvod vyšňořených horalů ve slavnostních krojích, s mohutným Samsonem a směšnými trpaslíky v čele, jen dotvrzuje, jak Lungauští ctí dávné tradice.

KRÁLOVSKÁ VYJÍŽĎKA

Náročným vyznavačům horských kol jsou v Lungau k dispozici lyžařská střediska. V nejznámějším z nich, moderním Obertauernu, připravili pro cyklisty tzv. královskou vyjíždku do nejvýše položeného místa - k horní stanici lanové dráhy pod vrcholem Zehnerkarspitze (2381 m). Můžete se tam posilnit kamzičím mlékem . Svérázný majitel kamzičího baru Walter je mistrem světa v jízdě na lyžích pozadu (při rychlosti 72 km/hod.). Vyzkoušel i skoky na lyžích pozadu a dosáhl rekordních čtrnácti metrů. Jeho kamzičí mléko ve skutečnosti není nic jiného než čokoláda s rumem.
Sjíždět na horských kolech se dají sjezdovky modré, červené i černé. Než se dostanete do sedla, minete památný hotel Römerhof. V zimě 1968/69 v něm natáčeli Beatles nezapomenutelný film Help! Přes horu Mitterberg, vypínající se uprostřed údolí Muru, vede pro horská kola zkratka. Míjí neblaze proslulý zámek Moosham, kde ve středověku upalovali čarodějnice. Náročnou trasu končí cyklisté v Mautendorfu, někdejší celnici salcburského biskupství.
Vítá je překrásný zámek, středověké měšťanské domy, mlýn a stanice stařičké úzkokolejky, kterou se ještě před sto lety cestovalo dvanáct až čtrnáct hodin do Salcburku.
Večerní procházka městečkem a posezení v některé z četných rustikálních hospůdek je dostatečnou odměnou za celodenní námahu.

PODÉL ŘEKY ENNS

Mezi velkými cyklostezkami podél řek je Enžská nejmladší a nejméně známá. Trasa od pramene k ústí, dlouhá podle volby 240 až 280 kilometrů, klesá o devět set výškových metrů a zároveň se napojuje na jiné cyklostezky. Na Podunajskou ve směru na Vídeň nebo proti proudu do Pasova, na stezku vedoucí Solnou komorou nebo přes spojnici poblíž Liezenu na cyklostezku Murskou, o které jsme se již zmiňovali.

TAJNÝ TIP CYKLISTKY

Enžskou cyklostezku doporučuji jako svůj tajný tip, chcete-li příjemně strávit čtyři až sedm dní.
Trasa začíná v nadmořské výšce 1205 m n. m. První kilometry vedou rozsáhlou lyžařskou oblastí Amadé přes Flachau, rodiště nejúspěšnějšího lyžaře Hermanna Maiera, dál přes Altenmarkt a Radstadt. Městečko Radstadt, s hradbami ze třináctého století, mělo velký strategický význam už před dvěma tisíci lety. Bylo vystavěno na křižovatce cesty probíhající údolím Enns (Enže) a staré římské cesty přes sedlo Radstadtských Taur. Za Mandlingem opouští Salcbursko a míří do Štýrska, do další známé lyžařské oblasti Schladming. Po většinu trasy ční po levé straně majestátný Dachstein (3005 m n. m.), jeden z nejvýraznějších rakouských vrcholů. Další tajné tipy.

ŽELEZNÁ CESTA

Zastavte se v Admontu v benediktinském klášteře, o jehož založení se zasloužil roku 1074 salcburský arcibiskup Gebhard. Uvnitř, v sedmdesát metrů dlouhém sále, opatrují největší klášterní knihovnu na světě. Sál se vzácnými freskami a překrásnou štukatérskou a sochařskou výzdobou stojí za to. Klášterní kostel v novogotickém slohu byl postaven až v minulém století, po obrovském požáru. Knihovnu požár naštěstí nepoškodil. Za Admontem leží vpravo na kopci zámek Röthelstein, někdejší rezidence admontských opatů. Tady se nabízí možnost zvolit si jednu ze dvou cyklistických tras. Sledujete-li dále tok Ennsu, přivede vás do těsného sevření soutěsky Gasäuse.
Krásu úžasného přírodního útvaru při pomalé jízdě na kole zvlášť oceníte.
Jazykozpytci ve zvukomalebném názvu Gasäuse slyší hukot řeky, znásobený ozvěnou vznikající mezi strmými stěnami Ennstalských Alp. Silnice, po které se projíždí sedmnáct kilometrů dlouhou soutěskou Gasäuse, vede vysoko nad pravým břehem řeky. Na krátkém úseku klesá o 130 výškových metrů.
Trase přezdívají štýrská železná cesta - podle železné rudy, která se zde v minulosti dobývala a zpracovávala. Také blízké městečko Hieflau bylo hornické. Stála tu vysoká pec na dřevěné uhlí. Zbytky milířů lze spatřit na několika místech dodnes.

MIMOŘÁDNÝ ZÁŽITEK

Stará cesta lesníků zvaná Hintergebirgsweg vede Vápencovými Alpami. Žádá od vás nejen trekingové či horské kolo, ale i svobodného ducha.
Začíná tříapůlkilometrovým dosti strmým stoupáním k nejvyššímu místu zvanému Mooshöhe (845 m). Tam končí asfalt a s ním i civilizace. Odměnou za namáhavé stoupání je sedmadvacet kilometrů dlouhý sjezd po lesních cestách divokou romantickou neobydlenou krajinou pohoří Hinterbegirge, částí Vápencových Alp. V té chvíli netušíte, že mimořádný cyklistický zážitek vás teprve čeká, a to jízda po zrušeném tělese úzkokolejky, která z těchto končin svážela dřevo. Cestou projedete třináct tunelů, z nichž nejdelší je pět set metrů dlouhý. Žádné osvětlení v tunelu, žádná zábradlí na železničních mostech přes říčku Reichraming. Z Reichramingu do historického Steyeru vede opět asfaltová stezka. Chvílemi zdolává krátká příkrá stoupání a stejně prudkými sjezdy se vrací zpět k řece. Enns je tu široká, klidná, majestátní. Ve štýrské metropoli Steyer putování končí. Lze pokračovat až k soutoku Ennsu s Dunajem , to však je zcela jiná kapitola.

PINZGAU

V zimě lyže a Světový pohár ve sjezdovém lyžování, v létě mistrovství světa cyklistů amatérů na horských kolech (World Games of Mountain Biking) v Salbachu Hinterglemmu - to je Pinzgau.
Na letošní červen plánují otevřít první speciálně upravený cyklistický areál v Rakousku, Bike World Leogang . Zkušení učitelé povedou technický trénink, budou mít i odborný dohled nad jednotlivými trasami. Cyklisty s horskými koly vyveze k výchozímu bodu do Asitzu v nadmořské výšce 1300 metrů lanovka.

VYSOKÉ TAURY

Vysoké Taury leží na území tří rakouských spolkových zemí - Salcburska, Korutan a Tyrolska.
Tato příslušnost k různým administrativním celkům byla příčinou, proč vyhlášení chráněného území provázely četné komplikace. Předcházelo mnohaleté jednání a vzájemná koordinace legislativy všech tří zmíněných zemí. Národní park Vysoké Taury, o rozloze 1787 kilometrů čtverečních, byl vyhlášen teprve roku 1974. Ke zpřístupnění Vysokých Taur, které jsou součástí Východních Alp, přispělo v polovině třicátých let vybudování vysokohorské silnice Grossglocknerstrasse . Komunikace předznamenala rozvoj turistiky a krátkodobě také intenzivní budování řady objektů. Politici i ochránci přírody si naštěstí záhy uvědomili, že výstavbu je třeba omezit. Veškerá činnost ve Vysokých Taurách je přísně kontrolována. Na zvláštní zóny (například v okolí nejvyšší hory Rakouska Grossglockneru) se vztahuje zákaz jakéhokoliv zásahu do přírody, dokonce je zakázán i pohyb turistů mimo značené cesty.

LIDOVÉ TRADICE

Pinzgau, podobně jako už dříve zmíněný kraj Pongau patří k oblastem, kde horalé udržují staré tradice. Vyberete-li si správnou dobu, můžete se některých oslav či radovánek zúčastnit s nimi. V zimě se Pinzgauští baví stejně jako jejich předkové - lední metanou. Dospělí muži rádi soutěží o nejsilnějšího, který pak celý rok nosí bílé kohoutí pero a hrdý titul Hagmoar . Mnoho zvyků se točí kolem hospodářských zvířat, bez nichž si život v horách nelze představit. Pobožní horalé se modlí, aby dobytek prospíval.
K největším slavnostem patří podzimní svádění dobytka do údolí, kdy krávy ozdobné zvonci a květinovými věnci důstojně procházejí vesnicemi. Na svátek svatého Petra a Pavla se každoročně koná procesí. Z Pinzgau vyrážejí poutníci den předem, bez ohledu na počasí. Míří do korutanského Heiligenblutu přes hlavní alpský hřeben. Jejich cesta trvá zhruba deset hodin, protože poutníci musí překonat převýšení 1100 metrů. V Heiligenblutu se pokloní blahoslavenému Briciovi, zavalenému roku 916 lavinou. www.bikepinzgau.at

Archiv cestopisů »