Toskánskem na kole
KRAJEM CHIANTI K TOSKÁNSKÉMU MANHATTANU
Cykloturistické trasy Toskánska osloví jak zasvěcené obdivovatele kulturního dědictví, tak i milovníky romantické krajiny, jejíž členitost je pro cyklisty příjemným zážitkem.
Do zájezdu Toskánsko v pohodě ZDE
Toskánsko se dokonce těší mnohonásobnému prvenství v soutěži o nejoblíbenější cykloturistický cíl, vyhlášené několika evropskými odbornými časopisy.
Projíždíme Toskánskem, krajem s ohromujícím kulturním dědictvím, tajemnými kamennými vesničkami, z nichž dosud dýchá atmosféra středověku, a historickými městy s věhlasem krásy a moci. Na světě je mnoho krásných a romantických zákoutí a není nad to usednout na kolo a všemi smysly vnímat pestrost a vůni okolní přírody, radovat se z malebné krajiny, proměnlivých barev polí a luk, hájů křivých olivovníků a řad vyrovnaných vinohradů. Navštívit místa známá na turistických cestách i poznat zemi v její skutečné podobě, zapadlé vesničky mimo "povinné" trasy a Bohem zapomenutá místa, spojená se světem úzkými klikatícími se cestami, lemovanými cypřišovými alejemi a její obyvatele, žijící téměř neměnným životem předků již po staletí.
Čeká nás romantická, ale náročná etapa a proto brzy ráno usedáme v gotické Sieně do sedel našich kol a po silnici vedoucí do Florencie projíždíme městem probouzejícím se do krásného podzimního dne. Plnými doušky vychutnáváme pohled na vycházející slunce vrhající dlouhé stíny do úzkých uliček a ozařující sytě zbarvené stromy. Na konci města odbočujeme směrem na Castellina in Chianti a dlouhým klesáním sjíždíme do světoznámé vinařské oblasti "Zona del Chianti" označené podél cesty symbolem černého kohouta ve žlutočerveném kruhu. Ocitáme se v místech s více než dvoutisíciletou tradicí pěstování vinné révy, pěstovanou zde již dávnými Etrusky, kteří se později od Řeků naučili získávat z hroznů výborné víno, spolu s olivovým olejem po staletí nejvýznamnější vývozní artikl. Nejznámější odrůdou toskánských vín je Chianti, nazvané podle pohoří mezi Sienou a Florencií, na jehož svazích se pěstuje. Vinice se nacházejí v ideální poloze mezi 250 až 600 m.n.m., což výtečně svědčí vínu, méně již nám.Neustálá stoupání a klesání zvyšují součet převýšení a tak nakonec neodoláme a ve vinařské vesničce Castellina zastavujeme u jedné z bezpočtu "trattorií", zvoucí pocestné k posezení u doušku rozlévaného Chianti a nabrání sil k další cestě. K vínu zde místní přikusují domácí chléb potřený česnekem a pokapaný olivovým olejem. Trenér cyklistického týmu by nad touto stravou asi zaplakal, ale my jsme na dovolené a tak se s chutí pouštíme do jídla. Mezi sousty nám majitel trattorie oznamuje, že pijeme pravé Chianti a hned vysvětluje: oblíbenost značky Chianti vedla okolní pěstitele k tomu, že začali všechno víno z toskánské vysočiny označovat touto značkou k nelibosti pravých producentů, kteří situaci vyřešili označením pravého produktu "Chianti classico" a vinětou s černým kohoutem "gallo negro". Vzhledem k tomu, že pijeme víno rozlévané a nepočítáme se mezi znalce jiskrného moku, nezbývá nám než věřit. Čas u sklenky utíká mnohem rychleji než kilometry na kole a tak opouštíme útulnou trattorii a pokračujeme dál. Castellina tvořila v minulosti hranici mezi Sienou a Florencií, což připomínají pečlivě zrestaurované hradby. Ještě krátká zastávka u nejstarší památky v obci, etruského hrobu ze 7.-6.stol.př.n.l. nazývaného Tumolo di Montecalvario, a pokračujeme do kopce do obce Radda, ležící v polovině dnešní etapy. Obec má zachovalé středověké centrum, obehnané hradbami a obdivuhodný, erby bohatě vyzdobený Palazzo del Podestá. Po právě absolvovaných kilometrech zavrhujeme myšlenku na zajížďku k nejstaršímu klášteru v Toskánsku Badia a Coltibuono z roku 770 a četnými vinicemi v okolí La Villy sjíždíme příjemným klesáním s krátkou zajížďkou ke Castelnuovo Berardenga, kde se nám naskýtá z rozvalin hradu Castel di Brolio impozantní pohled na okolní malebný kraj. Odsud pokračujeme, převážně s kopce po vedlejší silnici přes Pianellu zpět do Sieny.
Přes únavu v nohou, potvrzující fakt, že Toskánsko je země hornatá, vyrážíme večer do centra Sieny na "Il Campo", fantastické náměstí, pamatující zlaté časy středověku, svojí rozlohou a pravidelností pravý opak křivolakých a úzkých uliček města. Za obdiv umění předků stojí i studna, ze které místní obyvatelé čerpali vodu již v roce 1342. Při čerpání energie na další den v podobě doušků skvělého vína posloucháme vyprávění místních obyvatel o dostizích "Palio": Stejně jako před staletími, vylosují si zástupci jednotlivých městských čtvrtí koně a s požehnáním faráře "Va´e torna vincitore" (Jdi a vrať se jako vítěz) se pouštějí do divokého závodu. Město ovládnou nespoutané emoce charakteristické pro horkokrevné jižany: nespoutaná radost i neskryté zklamání, bujaré oslavy vítězů, připomínající Sieně časy, kdy byla mocným městským státem.
Na druhý den mnohým z nás stále proudí v krvi ten zázračný mok, podporující snad kromě únavy i tvorbu červených krvinek, ale všichni se cítí skvěle - místní červené víno je nesporně kvalitní. Pohledem se naposledy loučíme se Sienou a kolem hradů, tvořících kdysi obranu proti výbojné Florencii, pokračujeme na Val d´Elsa. Cestou míjíme starou vojenskou pevnost, postavenou na strategickém místě nad údolím řeky Elsa. V dnešním téměř posvátném tichu připomínají krvavé boje mezi Sienou a Florencií již jen oválné hradby se 14 věžemi a branami. Po zdolání 448 výškových metrů hornatým terénem nás vítá Colle di Val d´Elsa, staré manufakturní město, vděčící za raný rozvoj textilních a sklářských dílen geniálnímu kanalizačnímu a vodnímu systému z 11.stol.(!). V horní části města nás ulice Via del Castello přivádí k rodnému domu stavitele Florencie, Arnolfa di Cambio a nedalekému zámku Piticciano.
Opouštíme Colle di Val d´Elsa i silnici vedoucí přímo do Volterry a odbočujeme na San Gimignano. Již z dálky poutají naši pozornost fascinující hranaté "rodové" věže, vypínající se vysoko nad okolní terén, svědky bojů znepřátelených šlechtických rodin, stavějících si tato opevnění na důkaz své moci s filozofií "čím vyšší, tím mocnější". Jak nápadná shoda s uvažováním dnešních "mocných". Šílenství zastavila až vyhláška z r.1255 zakazující stavby vyšší než 54 m vysoká radniční věž. Kdo se nepodvolil, tomu byla věž snížena nebo úplně zbourána. S nezapomenutelným panoramatem před očima vjíždíme městskými branami do San Gimignana, na náměstí Piazza della Cisterna odkládáme kola a v přívětivém stínu kavárničky přemítáme, kolik rohů vlastně tohle nepravidelné náměstí má.
Opouštíme město a vedlejší silnice nás vede zvlněnou krajinou mezi alejemi, vinicemi a množstvím olivových hájů, vedle vinné révy nejtypičtější rostlinou v Toskánsku, jejíž olej patří mezi nejžádanější na světě. Olivový olej tvoří každodenní nedílnou součást jídelníčku místních obyvatel a nenechte se zmýlit - díky svému složení patří ke zdravé výživě a některé přímořské národy využívají dokonce jeho léčivých účinků. Nekupují však v obchodech lahve s označením "Olio Extra Vergine di Oliva", ale stáčejí si jen ten nejkvalitnější přímo ve frantoiu, v lisovně, kde se olej zpracovává. Kvalitu prý nelze porovnat.
Před Volterrou si připadáme jako v měsíční krajině. Málo pevná půda a vodní eroze způsobily ve svazích hluboké rýhy a zřícení několika kostelů a klášterů. Tento ponurý pohled se rázem mění při příjezdu do Volterry, města založeného již v 7.stol.př.n.l. Etrusky a nazývaného Velathri. Před cílem našeho putování po Toskánsku nás čeká poslední stoupání na náměstí Piazza dei Priori. S pocitem úlevy odkládáme kola a prohlídku biskupského paláce a nejstarší radnice v Toskánsku absolvujeme pěšky. Podél stánků se suvenýry a dílen zpracovávajících alabastr, což je vedle turistického ruchu hlavním zdrojem příjmů Volterry, vystupujeme k etruské bráně Arco Etrusco a v nedalekém Museo Guarnacci vidíme vůbec nejlepší sbírku etruské kultury.
Z Volterry nás čeká příjemné, zdánlivě nekonečné klesání ke Středozemnímu moři. Zde se ráz krajiny rázem mění, přibývá hotelů, restaurací a my se necháváme zlákat jednou z mnoha písčitých pláží. V dálce pozorujeme ostrov Elbu, další cíl našeho cyklistického putování. Možnosti cykloturistiky v Toskánsku jsme tímto pochopitelně nevyčerpali. Příště se můžeme vydat po stopách rodu Medici, do nitra Apenin, do malebného kraje Crete, do míst, kde se těží světoznámý mramor, vstříc ruchu metropole Florencie, či za klidem někam na pobřeží, či na další z toskánských ostrovů.
