ISTRIí na kole
V nohou máme necelých 15 km pozvolného stoupání, za zády moře, před sebou podzimem vonící vnitrozemí. Ještě poslední ohlédnutí: pod námi se rozprostřely kontury "chorvatské riviéry" Poreče, moře se jeví z naší perspektivy jako nekonečná síť s tisíci stříbrnými třpytkami, v dálce tušíme v mlžném oparu siluety pobřeží Apeninského poloostrova a vlevo od nás, tedy na jihu, vidíme souostroví Národního parku Brijuni, perlu mezi chorvatskými ostrovy, která je dodnes z větší části nepřístupnou baštou několika vyvolených.
Do zájezdu Istrie křížem krážem ZDE
Brijuni je pozoruhodné souostroví, bohaté přírodními krásami, historií, ale i převratnými událostmi: Již v době antické zde měli svá honosná sídla bohatí Římané, na přelomu století si jej zvolili za místo pro rekreaci rakouští průmyslníci a šlechta, po 2.sv.válce se stalo letní rezidencí J.B.Tita a místem státních návštěv.
Dnes přístupný největší ostrov Velký Brijun je Národním parkem, v jehož severní části je vyhlášené safari, v zálivu Verige lze obdivovat rozsáhlý římský komplex Villa rustica, táhnoucí se více než jeden kilometr podél pobřeží, dále Vilu Brijuniku, Bijelu Vilu a Jadranku, luxusní ubytování pro státní návštěvy.
Toto vše jsme spatřili ze sedel kol na našem včerejším výletě. Se špetkou ironie vzpomínáme na tamní úzkokolejku s turisty ověšenými kamerami a na všudypřítomný přepych potvrzující vrtochy mocných, neschopných odolávat touze se odlišovat za každou cenu. Vše není jen minulost, současní chorvatští představitelé mají "k dispozici" nedaleký ostrůvek Vanga.
Ale zpět do přítomnosti, cesta je daleká a náš itinerář slibuje několik desítek kilometrů místy, kam mořechtiví "pobytoví" turisté ke své škodě nezavítají. Terén je členitý, okolí tvoří převážně macchie, nízké křoviny rozeseté mezi vápencovými kameny, divoce rostoucí olivovníky a z dálky borovicím podobné pinie.
Míříme do istrijského vnitrozemí po vedlejších silničkách a necháváme se vést speciálními značkami severního porečského cykloturistického okruhu ("Poreč - North"). Značené cyklotrasy "Poreč - North" a "Poreč - South" a četné spojky mezi nimi spolu s relativně hustou sítí silnic a silniček, přijatelně zvlněný terén a příznivé klima po většinu roku vynesly Istrii na první příčku na imaginárním žebříčku hodnocení Chorvatska coby země, připravené pro cykloturistiku.
Míříme k vinařské obci Višnjan, v jejíž jedné ospalé hospůdce způsobila naše početná skupina cyklistů a cyklistek vítaný rozruch. Zatímco se od plaché servírky průbojní jedinci z naší skupiny nedozvěděli ani její jméno, žasneme nad zeměpisnou přednáškou stařečka, kromě nás jediného hosta. S výrazem vševěda rozpráví o dlouhé tradici pěstování vinné révy, sahající do doby na přelomu letopočtu. Půda je zde červená a nám připomíná chmelnice v okolí Žatce.
O Istrii se říká, že ji lze rozdělit na červenou, žlutou a bílou. Právě v červené, západní části, zvané terra rossa, se nejvíce daří vínu a odrůda Istrijská malvazija získala již řadu světových ocenění. O různobarevnosti Istrie se prý můžeme přesvědčit při vyhlídkovém letu na dvojplošníku ruské výroby An-2 z Vrsaru, přístavního městečka ležícího jižně od Poreče, na okraji Limského kanálu. Vypravěč nám slibuje za dostupnou cenu nepopsatelné výhledy na pobřeží i blízké Brijuni, během pár minut tak procestujeme "žluté" vnitrozemí poloostrova s městečky, kaštely a bývalými strážními hrady, na dosah budeme mít "bílou" část Istrie, pohoří Učka se známým tunelem, spojujícím poloostrov s Rijekou a Kvarnerským zálivem, z ptačí perspektivy budeme mít jako na dlani římský amfiteátr v Pule. Místní letiště je v soukromých rukou a tak není divu, že turistům po přistání ještě nabídnou seskok padákem v tandemu s instruktorem a další atrakce.
U Višnjanu odbočujeme ze značeného okruhu a přes Bariči a Sv.Vitel sjíždíme do údolí řeky Mirny. Rázem se ocitáme v samém srdci vinařského kraje, zčásti kopírujeme trasu "vinné cesty" La strada de la vino, ale značené odbočky se symbolem hroznu prozatím necháváme bez povšimnutí; po předchozích zkušenostech již víme, že jsou to převážně slepé silničky, končící u vinných sklípků, lákající jako zpěv Sirén turisty do "náručí" pohostinných domorodců, kde ochutnávkami místních vynikajících odrůd většinou končí i jejich denní cyklistické putování.
Blízkou přítomnost moře připomíná již jen svěží vítr, vanoucí od pobřeží. Před námi se otevírá neskutečný pohled na kuželovitý kopec s malým městečkem na vrcholu: Motovun. Jedno z nejpozoruhodnějších měst ve vnitrozemí. Magický kopec. Zvláštní pohled na městečko, obehnané hradbami se strážními věžemi. Cíl naší malé horské prémie.
Po zdolání prudkého kopce vcházíme impozantní renesanční bránou do ulic, kde se zastavil čas hluboko ve středověku. Se zatajeným dechem vnímáme tajemnou energii, ovládající toto místo osídlené před staletími, jakoby jej dodnes neopustili duchové Keltů, Histrů a dalších národů, které zde po staletí žili. Procházíme se pěšky úzkými uličkami s masívní kamennou dlažbou, sevřenými mohutnými hradbami. Z nich je rozhled do dalekého okolí doslova z ptačí perspektivy a my máme pocit, že nám pod nohama leží celý istrijský poloostrov: dubové lesy, ovocné sady a vinice se selskými statky, vesničky a města daleko od nás. Není divu, že byl o Motovun v minulosti velký zájem a že jeho dějiny jsou tudíž plné bojů a střídání vládců. Jeho dvojité opevnění spolu se strategickým umístěním na vrcholu kopce z něj však činili nepřekonatelnou překážku, a to i pro takové bojovníky, jakými byli Římané či Benátčané, kterým se podařilo město pokořit až po tříletém obléhání a jeho úplném vyčerpání.
Motovun byl jediným, kdo se dobrovolně nepodřídil jejich nadvládě. Další bránou procházíme na hlavní náměstí na samotný m vrcholu kopce s vápencovou dlažbou, staletími vyleštěnou, s renesanční zvonicí a kašnou z 15.stol. ozdobenou městským znakem. Renesanční kaštel slouží dnes jako hotel, v dalším středověkém domě nalezneme útulnou pizzerii. Dopřáváme si chvilku oddychu na náměstí a pod slunečníky vychutnáváme sklenku vynikajícího vína a pravé machiato, silnou kávu, která vám zvedne tep i v leže.
Ale čas nás neúprosně tlačí a tak opouštíme středověkou oázu klidu a sjíždíme do údolí Mirny. Po příjemném kmihání na rovině rychle spálíme hroznový cukr při stoupání na Vrh, do vesničky s příznačným názvem na vrcholu 393 m.n.m. uprostřed vinohradů. Stranou od hlavních silnic se ocitáme v "opravdové Istrii", ve světě místních obyvatel, žijících od nepaměti takřka neměnným životem, na hony vzdáleném rušnému pobřeží se stovkami turistů.
Nejnáročnější část dnešní etapy máme za sebou a tak se necháváme zlákat zdobeným ukazatelem, zvoucím k návštěvě vinného sklípku. Interiér působí poněkud stroze, Malvazija má však jiskru a po chvilce je strohost tatam. Turistů zde za den mnoho neprojde a tak se starousedlík rád rozpovídává. Nasloucháme vyprávění o životě starousedlíků viděnou očima obyčejného člověka, které se v oficiálních knihách a prospektech nedočteme.
Po cestě Istrií si nelze nevšimnout dvojjazyčných nápisů, pozůstatku z dob, kdy byl poloostrov součástí Itálie. Dodnes zde žije početná italská menšina a italštinu můžete slyšet v mnoha restauracích. A přestože zde žijí obě největší národnosti v symbióze, v paměti mnoha starších lidí dodnes zůstávají živé křivdy z dob 2.sv.války, z doby italské "nadvlády" a koncentračních táborů, nucených prací v Itálii a vypálených vesnic, poválečných bojůvek a tahanic o majetky, o udávání mezi sousedy. Jako bychom poslouchali rodáka z našeho pohraničí a je až s podivem, jak podobné jsou osudy lidí žijících tak daleko od sebe.
Rádi slyšíme chválu na práci českých rukou, které v době Rakouska-Uherska budovali železniční síť v nedalekém Kvarnerském zálivu, dodnes jedinou fungující v tomto regionu. Nasloucháme o životě za dob Tita, o svobodě i ústrku za jeho vlády, o možnosti pracovat kdekoliv na světě a kamkoliv jet, o socialismu ve zcela jiném pojetí, než jsme jej poznali my, za což zdejší lidé zde dodnes uznávají Tita jako politika, majícího svoji hrdost, která tolik chyběla našim tehdejším politikům.
Ani zde však nechyběly politické věznice pro odpůrce režimu, z nichž v jedné z "nejslavnějších" na ostrově Dugi Otok dnes najdete jen opuštěné ubytovny a budovy chemické továrny, sloužící jako memento bývalému režimu. Vydrželi bychom si povídat dlouho, do cíle však máme daleko a musíme se rozloučit.
Přes Svi Sveti sjíždíme prudkým sjezdem do samotného centra Istrie, do starověkého městečka Buzet. Přestože důkazy o zdejším prvním osídlení sahají do doby stěhování národů, z někdejší slávy významného města na křižovatce obchodních cest zůstaly jen zbytky městského opevnění, postaveného Benátčany v 15.stol. na ochranu proti Turkům.
My pokračujeme dál po hlavní silnici stále mírně s kopce podél toku Mirny, protékající v těchto místech soutěskou sevřenou strmými kopci až na křižovatku, kde nás ukazatel vede po místní komunikaci přes Istarske Toplice, lázně se sirnatými prameny z dob římských, "skrčené"pod mohutnou 100m skálou zvanou Železná vrata. Zde se charakter krajiny s blížícím se mořem mění - soutěska se otevírá, okolní svahy osázené vinicemi nejsou již tak příkré, původně úzká asfaltka se mění na prašnou cestu kopírující koryto řeky v místech, kde se naprostá rovina podobá široké prérii vyúsťující v Tarski záliv, kde se největší istrijská řeka Mirna vlévá do moře.
Odsud nám zbývá jen několik kilometrů zpět do Poreče, místa našeho pobytu, jednoho z nejstarších, nejpozoruhodnějších a dnes i nejvýznamnějších na Istrii. "Silničáři" volí přímou cestu po frekventované hlavní silnici, ostatní sledují klikatící se cestu podél pobřeží opět po trase "Poreč-North". Vědomi si únavy, která by na nás padla při zastávce v některé z mnoha lákavých lagun a plážiček cestou, míjíme je, jakož i rozsáhlý komplex nudistického kempu, bez povšimnutí.
Unavení, leč nadšení dnešním dlouhým okruhem, přijíždíme zpět do Poreče. V našem zmoženém stavu nemáme sice na pamětihodnosti města ani pomyšlení, čtenáře článku však o ně nemohu ochudit: Historie Poreče jde ruku v ruce s historií celého poloostrova, jeho vzlety i pády, války i období rozmachu střídaly požáry a morové epidemie. První osady zde vznikly již v době neolitu, rozmach nastal za dob římské nadvlády, kdy bylo město za vlády Tiberia povýšeno na kolonii Julia Parentium. Za dobu černou pro město i celou oblast lze označit příchod Slovanů, drancujících a vraždících původní obyvatelstvo. (Jak rozdílné podání historické pouti našich předků v podobě Praotce Čecha kynoucího svému lidu z Řípu.) Poreč však nedobyli a usadili se jako drobní rolníci pracující na příměstských políčcích. Po vystřídání mnoha vládců bylo město také první, které se dostalo v r.1267 pod Benátskou samosprávu trvající několik století. Právě z tohoto a antického období se zachovalo historické centrum na výběžku pevniny obklopené mořem, jehož střed protíná římský decumanus, hlavní promenáda, na níž stojí několik nejstarších domů ve městě. Za jednu z největších historických památek se považuje Eufrasiova bazilika, byzantský kostel se třemi loděmi, přeživší v téměř nezměněné podobě všechna pohnutá období. Mezi největší zážitky patří procházka večerním městem promenádou, lemovanou desítky obchodů, bister a pizzerií, po dlažbě vybudované v antické době a za tisíciletí vyleštěné miliony kroků, posedět v některé z mnoha taveren a ochutnat víno s dary moře. Je to místo, kde na vás dýchne pohoda, jakoby zde nikdo nikam nespěchal.
Jinak je tomu na porečské riviéře, která je největší v Chorvatsku - táhne se od ústí řeky Mirny do moře až po Limsky kanál jižně od Vrsaru. Hotelové komplexy, postavené na členitém pobřeží tvořícím mnoho zátok, nabízejí snad všechny druhy vodních sportů a jiné služby, spojené s pobytem u moře, večer se nad zálivy rozsvítí barevný rej světel diskoték viditelných daleko od města. Nejpoutavější pohled na noční město, pulzující životem, je z moře, třeba z lodi rybářů, vyjíždějících na noční výlov.
Istrie patří mezi nejnavštěvovanější části Chorvatska, její příjem z turistického ruchu tvoří přes 50% příjmů celého státu! Není to dáno jen výhodnou polohou blízko k severní hranici, ale především snahou představitelů turistického ruchu župy vyjít vstříc nárokům návštěvníků. Není náhodou, že právě zde po vzoru jiných turisticky hojně navštěvovaných států vznikly první značené cyklostezky, kterých stále přibývá, nedaleko od města jsou statky, kde mohou strávit volný čas příznivci agroturistiky, mezi vodními atrakcemi patří vodní skútry, paragliding, své umění jízdy na vodních lyžích si můžete vyzkoušet na speciálních tratích, kromě jiného se plánuje výstavba golfových hřišť. V čem je rozdíl oproti jiným župám? V lidech. Nemohu se zbavit pocitu, že za těch necelých 30 let italské správy se zde usídlil podnikavý duch, zůstala velká italská menšina.
