“Dolomity po rovině aneb DRÁVSKÁ STEZKA”

Řeka Dráva je nádhernou řekou, měřící celkově 749 kilometrů, pramenící v italských Alpách nedaleko Dobiacca (německy Toblach) a ústící u Osijeku do Dunaje. Za svůj původně slovanský název vděčí velmi živému, dravému charakteru svého horního toku. Třetinu své délky, přesněji 240 kilometrů, protéká územím Rakouska. Ze Sillianu na hranicích s Itálií až do Völkermarktu nedaleko hranic se Slovinskem její tok doprovází jedna z nejkrásnějších cyklostezek - Drávská. Na této trase cyklisté sledují proměnu zurčícího horského potůčku v mohutný proud, který si po dlouhá tisíciletí razil cestu mezi strmými svahy dolomitských a alpských vrcholů Východního Tyrolska i Korutan. O strategickém významu této trasy svědčí četné hrady a zámky, z výšky střežící údolí řeky. Také mnohá města byla na Drávě založená již v antice, neboť doprava byla pochopitelně podél řeky vždy snazší než přes hory. Úsek cyklostezky ze Spittalu do Völkermarktu vybudovala Rakouská drávská elektrárenská společnost, která zde provozuje několik vodních elektráren, jejíchž přehrad lze využít i pro zábavu (např. Feistritzer Stausee je surfařským revírem.)
Do zájezdu ZDE

Drávská cyklostezka probíhá téměř po celé své délce bezprostředně podél břehu řeky, či v její blízkosti, čehož cyklisté rádi využívají pro osvěžení za horkých letních dnů. Těm, kteří dávají přednost stojatým vodám, Drávská stezka nadmíru vyhoví - protíná totiž korutanskou jezerní pánev s řadou oblíbených jezer, k nimž lze zajet i na kole: Millstätter See, Weissensee, Faaker See, Wörthersee, Klopeiner See a mnoho dalších.
Celá Drávská stezka je krásným přírodním i sportovním zážitkem. Jede se, až na zanedbatelné výjimky, stále mírně s kopce podél proudu řeky, a tak projíždíme podél Dolomit a Alp bez většího úsilí. Cyklostezka je tak vhodná i pro děti. Uplatní se všechny typy kol. Lehké převody a profilované pláště horského kola se sice tolik neuplatní, "silničáři" se zase v úsecích s jemnou šotolinou těší na asfalt. Orientace je po celé trase snadná, značení je dostatečné, nikoliv však jednotné: ve Východním Tyrolsku až po Lienz jedeme podle zelených tabulek s nápisem "Pustertaler Radweg", v Korutanech nám symbol rodinky na kolech vedle Drávy napovídá nejen směr, ale i vzdálenost do další obce.

Podél Drávy za 3 dny...
...to není problém, vždyť trochu trénovaný cykloturista zvládne celkem v pohodě rovinaté etapy, měřící 74 + 82 + 86 km. Ale na doporučené či objevné zajížďky, ani na dlouhé zastávky mnoho času nezbývá. Zvídavějším a pohodovějším cykloturistům doporučuji vyhradit si na Drávskou stezku více dní, třebas i týden, anebo se zaměřit na určitý úsek, nejlépe snad na horní "dravý" tok řeky. Tak činíme i my - jedeme ze Sillianu do Spittalu a naše tři etapy zakončíme u jezera Millstädter See.
1. den
Naše putování začneme v Sillianu, hraničním městě, odkud nás již zelené tabulky "Drauradweg" nasměrují do úžasného údolí horního toku Drávy. Ta je zatím jen zurčícím potůčkem, jehož matná zeleno-modrá barva prozrazuje "rodiště" této řeky ve vápencových stěnách Dolomit, z jejichž sevření se Dráva snaží marně vymanit. Sillian byl založen roku 1469 na jedné z nejdůležitějších dopravních křižovatek Tyrolska. Tehdejší dopravní význam obce návštěvníkům dnes připomíná muzeum kočárů v Arnbachu, vzdáleném 2 km směrem k hranicím s Itálií. Tehdejší dobu rovněž připomíná pranýř na náměstí, jediný zachovaný ve Východním Tyrolsku. V Sillianu stojí za kratičkou zajížďku zámek Heinfels, ke kterému se dojede přes pozoruhodný historický most Punbrugge z roku 1780/81 přes říčku Villgratenbach. Zde se můžeme nechat zlákat další atrakcí - lanovkou na Thurntaler do výšky 2100 metrů, odkud spatříme působivé panorama protilehlých stěn a štítů Liezenských a v dálce i Sextenských Dolomit a kamenný hřeben Karnských Alp. Sillianu ukážeme záda a vydáme se podél toku řeky idylickou cyklostezkou tu loukou, tu lesem. V Tassenbachu přejedeme státní silnici, odbočující z údolí Drávy doprava do sedla Kartitschsattel (1526 m), za kterým začíná jedno z nejzachovalejších údolí Alp - Lesachtal, ústící do údolí Gailtal. Tato na sebe navazující údolí, ležící v těsném sevření Liezenských Dolomit a Karnských Alp, souběžně s údolím Drávy, stojí určitě také za návštěvu na kole. Pocítíte zde zemitou pohodu, rytmus času, který zde určuje řád nelehkému živobytí. Pojedete po úzké, nerovné asfaltce, na které potkáte málo aut a žádné autobusy, mezi nejstrmějšími pastvinami v Alpách s prazvláštními dřevěnými konstrukcemi na sušení sena. Tato turisty nedobytá údolí si dovoluji prohlásit za tajný tip pro cykloturisty, který si zaslouží zvláštní pojednání někdy příště.
Naše stezka pokračuje stále podél řeky, chvílemi po jejím levém, ale většinou po pravém břehu. Tu a tam přijedeme na rozcestí, kde se nám nabízí možnost odbočit do vesnic, které Drávská stezka většinou míjí a které vidíme po naší levé straně - tam, kde po státní silnici jezdí auta z korutanského Spittalu přes Lienz do Itálie. Některé vesnice leží vysoko ve svahu, jako např. Oberassling (1130 m n. m.), ale naše stezka do nich naštěstí nevede. Ti, kteří by se za horskými sedláky (po asfaltovaných silničkách) chtěli vypravit, mohou odbočit např. právě zde, na 21. kilometru, v Thal-Asslingu. Na 33. kilometru nám zřejmě neunikne "zvýšený stupeň civilizace". Přijíždíme do Lienz, hlavního města Východního Tyrolska, a zde si dáme svačinku na náměstí. Sedíme na lavičce uprostřed květinových záhonů a očima hltáme fascinující kulisu, tvořenou zvláštní kombinací vznešených fasád středověkých měšťanských domů a za nimi vystupujích majestátních hradeb Dolomit. V naší blízkosti stojí mohutný hrad Liebburg ze 17. století, který dnes slouží jako radnice. Mladší dějiny tohoto města, založeného ve 12. století, připomíná památník padlých za 1. světové války. Ta zde, na úpatí velehor a zejména v horách samotných nabyla nejnesmyslnější absurdnosti a podepsala se jak na lidech, tak i na přírodě. Kdo v Liezen zatouží po výhledech, může se (i s kolem!) nechat vyvézt jednou z lanovek a vyrazit pěšky či na horském kole do terénů, vyhledávaných v zimě lyžaři. Kombinaci výjimečné krajiny a dávné kultury zažijeme v údolí Drávy častěji. Např. hned za Lienzem nás překvapí vysoko položený poutní kostel z roku 1020, který obklopují dolomitské vrcholy Große Sandspitze (2772 m) a Hochstadl (2680 m). Zde se také nacházejí rozsáhlé vykopávky raně křesťanského komplexu s kostelem a pevností, vybudovanou ve 4. století biskupem z Auguntu jako únikové místo před nájezdy Germánů. Germánské hordy v 6. století zničily město Auguntum, které bylo antickým předchůdcem dnešního Lienze. Za svůj rozkvět vděčilo římskému císaři Claudiovi, který je v 50. letech 1. století povýšil na město. Zajížďka na kole - tam a zpět cca. 7 km - se sem jistě vyplatí. Odsud můžeme na kole pokračovat po obou březích řeky. Hlavní "tah" vede po levé straně, a to hlavně díky asfaltovému podkladu. 13 km za Lienzem přijíždíme do Nikolsdorfu s venkovskou atmosférou, lesním koupalištěm a zámečkem Lengberg ze 12. století. Nyní nám naše cyklostezka připraví klikaté intermezzo střídavě v lese a mezi kukuřičnými poli, nad nimiž ční zřiceniny hradů Flaschberg a Hohenburg, abychom překročili hranice Východního Tyrolska a Korutan v místě, kde do údolí vstupuje ze severu horský klín skupiny Kreuzeckgruppe. Toto místo se nazývá "Tyrolskou branou". Konečně nás vítá pěkné městečko Oberdrauburg. Ačkoliv máme od rána v nohou 54 km, vydáváme se z úpravného náměstí křížovou cestou strmým svahem k mohutné pevnosti, střežící strategické údolí. Při pohledu na důmyslně umístěné reflektory si představujeme, jak magicky musí osvětlený Oberdrauburg působit po setmění. Počkali jsme a nebyli jsme zklamáni.
2. den
Po probuzení zvažujeme, zda znovunabytých sil využijeme pro horský okruh, na nějž bychom odbočili po 20 km z Greifenburgu a který vede ze silničního sedla Kreuzberg (1077 m), spojující údolí Drávy se zmiňovaným panenským Lesachtalem, dále k horskému jezeru Weissensee. Toto jezero opěvují milovníci netčené krajiny a lze jej i s kolem přejet na lodi, což navíc představuje zkratku směrem na Spittal, cíl dnešní etapy. Rozhodujeme se zůstat nohama na zemi - nebo-li s koly v údolí - a pokračovat podél Drávy. Do Dellachu sledujeme její levý břeh, dále pravý až do Möllbrücke nedaleko Spittalu. Pro orientaci to však není podstatný údaj, neboť stezka je dobře značená. Za Dellachem míjíme vesničku Berg s kostelíkem Panny Marie z 11. století. Tento kostel byl za středověku nejdůležitějším ze všech v této části údolí. V 15. století byl opevněn na obranu proti Turkům. Tuto pohnutou dobu dodnes připomínají střílny ve zdech kostela. Na 20. kilometru leží Greifenburg, přesněji řečeno odbočka do centra města se vzácným barokním kostelem a se zámkem, který zůstal nezměněn po celá staletí - od roku 1166 až do 19. století, kdy sloužil jako vězení. Po dalších 8 km, v někdejším hornickém městečku Steinfeld, míjíme opět zámek. Tentokráte renesanční a nese jméno Neustein. Odsud můžeme jet až do Kleblach-Lind, tedy necelých 10 km - po obou stranách řeky. Po 8 km přijíždíme do Sachsenburgu, zajímavého historického města s několika starými obrannými kostely, zámečky, zříceninami, křížovou cestou, opevněnou horou Festungsberg, přírodní naučnou stezkou a pěkným náměstím. Hned za Sachsenburgem přijíždíme do Möllbrücke, místa konání Mistrovství Evropy horských kol v roce 1992. Po jeho stopách se mohou zájemci vydat! Orientaci a volbu trasu jim usnadní značení - je zde vytyčeno 6 okruhů o čtyřech stupních náročnosti. Celkově 180 km. Tuto výzvu přenecháváme ambicióznějším bikerům a pokračujeme do Spittalu, vzdáleného již jen pouhých 14 km. Z Lendorfu ještě vážíme zajížďku (tam a zpět cca. 8 km) do míst, kde stávalo významné římské město Teurnia. Teurnia se stala kolem roku 400 sídlem biskupa a koncem 5. století dokonce hlavním městem provincie Noricum. Z této doby se dochovala boční kaple baziliky, která stávala na hřbitově. Po pádu Říše římské toto kdysi mocné město zaniklo. Jeho rozvaliny posloužily jako stavební materiál např. pro zámek Porcia ve Spittalu. Do Spittalu přijíždíme se 61 kilometrem na tachometru (nepočítaje zajížďky). Dopřáváme si něco teplého do žaludku a příjemnou vycházku centrem města. Spittal byl založen roku 1191 hrabaty z Ortenburgu jako "špitál" - ubytovna pro poutníky a cestující. Za nejkrásnější renesanční stavbu Rakouska - zámek Porcia - vděčí město Španělu Gabrielu Salamancovi, správci pokladu Ferdinanda I., který město získal roku 1524.
3. den
Co dál? To není otázka z nudy. Naopak! Ve Spittalu se nabízí tolik variant, jak strávit další dny, že okamžitě zavrhujeme tu nejkratší - naložit kola a frčet po dálnici Villach - Salzburg domů... Jelikož však z časových důvodů nehodláme pokračovat dalších 120 km na kole ze Spittalu do Völkermarktu, volíme velice lákavý kompromis. Strávíme den v Korutanské jezerní pánvi. Nejlépe u blízkého jezera Millstädter See, kterého si užíváme plnými doušky. Koupeme se, jedeme lodí i s koly z mondénního letoviska Seeboden do Millstadtu, kde obdivujeme benediktýnský klášter z 11. století, který je díky svým rozměrům, ale zejména díky své poloze na poloostrově naprosto nepřehlédnutelný. Radujeme se ze svých cyklistických výkonů a když zjišťujeme, že jsme ze Sillianu, ležícího 1100 m n. m. sem k jezeru (611 m n. m.) převážně jen klesali, hecujeme se k závěrečnému gestu: Zdolání vrcholu Tschiernocku (2088 m), který nás, odpočívající u jezera, neustále provokuje. Byla to skutečně vydatná tečka za jinak tak pohodovou akcí...

TAJNÝ TIP: Akci nemusíme zahájit na "oficiálním" začátku stezky, ale ještě dříve, a to v samém srdci Dolomit - ve světoznámém letovisku Cortina d´Ampezzo, sevřeném masivy Tofane, Cristallo a Sorapis. Těleso zrušené železnice nás propustí tunely a přes mosty - tedy téměř po rovině - pod Tre Cime, "nejkrásnější útvar na světě" a ze Sillianu pokračujeme po již po značené, shora popisované a snad nejkrásnější alpské cyklostezce podél Drávy. O podivných okolnostech vzniku i zániku této železnice, která se v době své existence mohla chlubit nejatraktivnější trasou na světě, i o krásách Dolomit vám ráda povím někdy příště.

Fotogalerie

Archiv cestopisů »